Babiš a Fiala udělali prospěšné gesto, ale stát má zajistit především funkční servis

Premiér v demisi a čerstvě jmenovaný premiér skládající příští vládu se spojili, aby podpořili iniciativu lékařů směřující k co nejrychlejšímu naočkování co největšího množství lidí, a to především třetí, posilující dávkou. Petr Fiala i Andrej Babiš vystoupili společně na jedno pódium a vyslali politický vzkaz občanům i lékařům: je to dobrý plán a snažte se mu pomoci, může to být zásadní pomoc v boji proti pandemii. Zároveň to bylo gesto, který může jít i za hranici iniciativy zdravotníků.

Jestli totiž něco v Česku v boji proti pandemii selhává, tak je to logistika. Systém, který by měl tvořit co nejlépe fungující servis pro občany. Který by zabezpečil přehlednost proticovidových opatření a jejich zakotvení v právním systému -  a stejně tak přístupnost informací, jak na covid a jak se zorientovat v možnosti léčby, prevence i to, co nás může čekat. Asi nemá moc smysl připomínat, jaká opatření zrušily soudy nebo štrapáce lidí nepřivyklých digitálnímu světu s testováním, očkováním, ohlašováním nemoci i dalšími kroky.

Oba premiéři podpořili aktivitu, která může být prospěšná, ale jejich týmy, tedy především tým nastupujícího premiéra Petra Fialy, by si měly lámat hlavu s tím, jak logistiku podstatně vylepšit. Drobná ukázka - autor tohoto článku má za sebou dvě očkování, čtyři měsíce po druhé dávce dostal covid s víceméně lehkým průběhem a s ním také vzkaz z hygieny umístěný do aplikace Tečka, že jej prodělaná nemoc bude „chránit“ dalších 180 dnů. Ok.

V pondělí mu přišla dvě oficiální upozornění, že má nárok na třetí dávku. Systém funguje, ale ne tak zcela. Ví, že jsem byl před šesti týdny nemocný, ale zároveň mi už říká, že se mám očkovat? Byly nutné konzultace se třemi lékaři, kteří se shodli, že očkování tak brzy po nemoci nebude vhodné, ale už se úplně neshodli na tom, kdy na třetí dávku jít. Jde sice o drobnost, ale podobných nedostatků má státní proticovidový systém spoustu.

Ještě jednou: je skvělé, že oba premiéři bok po boku podpořili očkovací iniciativu lékařů. Hlavním posláním politiků ale není jakési „veřejné fandovství“ té či oné metodě války s covidem, nýbrž zajištění zmiňovaného státního servisu. Opakovaně všichni mluvíme o to, že žijeme v informačním věku.

V tomto smyslu je prací státu nabídnout v covidovém světě občanům data, informace, analýzy a navigaci, co dělat - lidé se pak sami rozhodnou, co budou považovat za prospěšné. Přesto musí při  tomto servisu počítat i s tím, že rozhodnutí části populace nebude pro válku s pandemií „efektivní“ a že je k „efektivitě“ nebude možné nijak donutit. A že s tím budou velké problémy. Přehledné prostředí a dostatek informací je ale nikdy nezvětší.