Mezi Nagyovou a účastí Babišovy firmy ve státním tendru není velký rozdíl

Za prvé připomeňme, že korupce není jen onen pověstný finanční úplatek, ale má mnoho jiných forem. Za druhé, že střet zájmu není jen akce, v níž poslanec hlasuje pro zákon, který pomůže firmě jeho manželky. Za třetí, jak upozornil v úterý předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, postrádá česká ústava jasné vymezení střetu zájmů. Autor tohoto blogu dodává, že tento nedostatek v ústavě dláždí cestu úplatkářům a defraudantům. A souhlasí s ním i pan Patizon, který k tomuto pohledu přišel zásluhou dlouholetých zkušeností.

Střet zájmů bývá složité pochopit. Co je špatného na tom, že ministr financí Andrej Babiš patří zároveň mezi největší tuzemské podnikatele? Žádný zákon nemůže diskriminovat bohaté a v byznysu aktivní lidi zákazem stát se politikem. Babišovy firmy sice uzavírají se státem miliardové obchody, ale majitel je formálně neřídí; tak co.

Jenže zákon už například říká, že takový ministr má povinnost neupřednostňovat osobní zájmy před veřejnými. Pokud tedy vlastní firmu, která se uchází o státní zakázku ve státních Lesích ČR, měl by na to podle zákona veřejně upozornit. Pak můžeme sledovat jeho vnitřní svár – střet zájmů. Jeho osobní zájem je, aby jeho firma státní zakázku dostala a on dál bohatl, protože nic naplat - i když tu firmu formálně neřídí, zisky jdou do jeho kapsy.

Veřejný zájem ale je, aby do státní soutěže nezasáhly žádné nefér vlivy. Tedy především korupce a manipulace. Nefér vliv je, že ministr financí rozhoduje o rozpočtu ministerstva zemědělství, které zase rozhoduje o oné zakázce, které se účastní firma ministra financí. I kdyby vše proběhlo čistě, nejde o férovou soutěž. Jde o hru kamarádů, kteří sedí u jednoho stolu.

Co je podezřelé na tom, že vlivní lidé nosili šéfové kanceláře premiéra této země kabelky a další drahé dárky? Měli Janu Nagyovou rádi, jak říkají, tak co je na tom špatně? A víme, že by pro někoho, kdo jí ten drahý dárek dal, vykonala nějakou službu, z níž by měl dotyčný dárce nějaký profit ze státního? Nevíme. V tomto případě už mnohem jasněji vnímáme, že šlo o nefér hru, možná o korupci. Ale v podstatě se neudálo nic jiného než ve hře o státní zakázku od Lesů ČR.

Tedy konečně někdo opravdu vlivný – předseda Ústavního soudu - řekl, že by se se střetem zájmů mělo něco dít. Ústava je tu pro ochranu slabých a bezmocných (což mohou být v jistých případech i ti mocní a bohatí). Pokud neřekne ústava dost jasně, že o financích země nemůže rozhodovat osoba, pro jehož soukromé firmy představují státní peníze poměrně výrazný profit, bude zákon o střetu zájmů bezzubý. Máme v něm dnes třeba paragraf, že ministr nesmí podnikat. Ale stačí, aby nebyl ve statutárních a řídících orgánech svých vlastních firem a je za vodou.

V Česku se zažilo podezření, že do politiky chodí lidé, kteří v ní chtějí hlavně zbohatnout. „Nahrabat si“ a pak si už jen užívat. Což se jistě možná ve stovkách případů stalo, a proto je tato země vnímána svými občany jako korupční prostor. Ale jako by si místní rodáci neuvědomovali, že celý korupční byznys byl pro politiky skryt v podstatě v jedné formě - že v prostoru své moci mohli dohazovat výhodné zakázky kamarádům a spřízněným firmám a sami na tom profitovali. A jak může být firma spřízněnější, než když mi patří?