Veletoče veterána Čarnogurského

Pamatujete si ještě na Jána Čarnogurského, slovenského disidenta a signatáře Charty 77, prvního podpředsedu federální vlády po roce 1989, předsedu slovenské vlády začátkem devadesátých let a autora slavného výroku z téže doby, že Slovensko chce mít svou vlastní židli a hvězdičku v Evropské unii? Jako předseda KDH byl dlouhá léta hlavním protivníkem Vladimíra Mečiara a má velkou zásluhu na tom, že Slovensko se stalo členem Evropské unie i NATO. Dodnes je doma respektován, byť už nemá žádnou politickou funkci.

V neděli však završil svou podivnou změnu názorů, kterou prošel v posledních letech. Řekl v televizi, že radar v Česku a raketová základna v Polsku jsou špatné, obnovují rozdělení Evropy a obává se, že Američané budou chtít rozšiřovat svou vojenskou přítomnost i na Slovensko. Chápe ruského prezidenta Vladimira Putina a myslí si, že zahraniční politika slovenské vlády pod vedením Roberta Fica je lepší než byla za časů Mikuláše Dzurindy. A že Slovensko má lepší předpoklady spojovat Východ a Západ než jiní sousedé ve střední Evropě, protože na rozdíl od nich nemají jeho vztahy s Ruskem ani Německem žádnou historickou zátěž. (Jako kdyby Slovensko nebylo okupováno Němci v roce 1944 a Rusy po roce 1968.)

Je paradox, že ideu Slovenska jako mostu mezi Východem a Západem měl kdysi právě Mečiar a ve skutečnosti nikdy neznamenala nic jiného než ruský klín do střední Evropy. Ideologické veletoče politického veterána Čarnogurského kopírují novou linii slovenské zahraniční politiky, ale jsou také podivuhodnou ilustrací její iracionality. A Čarnogurský si v ní libuje, přebírá v Moskvě vyznamenání za zásluhy o rozvoj vzájemných vztahů a nedávno dokonce založil Slovensko-ruskou společnost a hned se také stal jejím předsedou. Takže pokud si opravdu pamatujete Čarnogurského ze začátku devadesátých let, tak na něj raději zapomeňte.