Umřela „Máma Afriky“

Poslední den a smrt byly metaforou celého života Miriam Makeby. Předevčírem stála na jevišti, zpívala, smála se a tančila. Ale nejen pro zábavu. V jihoitalském Castel Volturno nejznámější africká zpěvačka vystupovala na koncertě pro spisovatele a novináře Roberta Saviana, který se už dva roky musí skrývat před mafií za svou literární reportáž Gomora – Cesta do říše Camorry. Po koncertě, před kterým ještě navštívila tábor pro uprchlíky z Afriky, se zpěvačce udělalo zle a v noci na pondělí ve věku šestasedmdesáti let zemřela.

Miriam Makeba chtěla vždycky hlavně zpívat, ale už dlouho ne jen pro zábavu. Už dávno ji nebavilo uvádět svůj největší hit „Pata, Pata“, protože prý šlo jen o „písničku, při které se dá dobře tančit, nic víc.“ Ona ale chtěla zpívat proti rasismu, za lidská práva. Afričané jí kvůli odvaze a angažovanosti znali pod přezdívkou „mama Africa“.

Její písně měly upozorňovat na to, že kdesi na jihu Afriky přežívá režim, jehož zákonodárci se inspirovali v Hitlerových Norimberských zákonech. Sama v 50. letech zažila, jak vláda zničila její rodnou johannesburskou čtvrť Sophiatown, kde do té doby společně žili černoši a běloši. To bylo pro rasistický režim nepřípustné a proto celou čtvrť buldozery srovnala se zemí, černochy přestěhovala dvacet kilometrů za město do přelidněné čtvrti Soweto a na místě Sophiatownu postavila bělošskou čtvrť s výmluvným názvem Triomf.

Jihoafrická republika přišla také o první zpěvačku, která v 60. letech dostala africkou hudbu, v jejím podání spojení jazzu a afrických rytmů, do světových hitparád. V roce 1960 ji za účast v jednom protiapartheidním dokumentu úřady už nepustili zpátky do vlasti, chtěla tehdy přijet na pohřeb matky. V roce 1963 – poté, co před zvláštním výborem OSN odsoudila Apartheid a vyzvala k mezinárodnímu bojkotu Jižní Afriky – se její písně ve vlasti staly zakázanými. Miriam Makeba pak zpívala pro Johna F. Kennedyho k narozeninám, pro Fidela Castra i pro papeže. V roce 1969 ale musela opustit i svůj nový americký domov. Za muže si vzala radikálního černošského aktivistu a jednoho z vůdců hnutí Černá síla Stokely Carmichaela a před neustálým špehováním policie radši odešla do západoafrické Guineji.

Po návratu do Jihoafrické republiky, kam ji pozval Nelson Mandela hned po propuštění z vězení v roce 1990, Makeba zpívala hlavně za usmíření, za překonání příkopů více než třísetleté rasové nesnášenlivosti, za řešení chudoby a násilí, které i čtrnáct let po konci Apartheidu Jihoafrickou republiku mučí.