Madoff a Židé

Případ největšího finančního podvodu v moderních dějinách (50 miliard dolarů, které nechal zmizet Bernard Madoff) má už kromě jedné fyzické oběti - francouzský investor Thierry Magon de la Villehuchet, který u Madoffa uložil 1,4 miliardy dolarů, totiž spáchal sebevraždu - také řadu dalších následků. Jedním z nich je oživení antisemitismu. Na internetu se antisemité po celém světě radují z potvrzení svého stovky let budovaného stereotypu o zlodějských „židovských bankéřích“. Taková reakce se samozřejmě dala očekávat. Mnohem zajímavější však je, jak se s Madoffovou kauzou vyrovnávají samotní Židé.

The New York Times píší o zděšení v židovské komunitě. „Židovský svět nebude nějakou chvíli ten, co býval,“ říká rabín Jeremy Kalmanofsky z New Yorku. Madoff se totiž nejen hlásil k židovskému původu a víře, ale „spravoval“ peníze mnoha lidem z americké židovské komunity (včetně Stephena Spielberga) a mnoha židovským charitativním organizacím, byl dokonce členem správní rady největší newyorské ješivy, která má 7 tisíc studentů a která přišla jeho vinou o 110 milionů dolarů (Madoffovo jméno také okamžitě vymazala ze svých webových stránek).

„Když Žid udělá něco takového, Židé se cítí zahanbeni svým jménem,“ říká rabín David Wolpe z Los Angeles. V synagogách, ješivách, komunitních centrech a na blozích se vede vášnivá debata o židovských hodnotách. „Tento případ nemá ve své velikosti obdoby,“ myslí si rabín Benjamin Blech, který učí na zmiňované ješivě. „Je to ale také příležitost vysvětlit našim studentům, že pro judaismus nejsou důležité jen rituály, ale že ty musí být kombinovány s humanismem a etickým chováním především ve vztahu k ostatním lidským bytostem.“

Madoffův případ má svou paralelu v nedávných českých a slovenských dějinách. V českých kampeličkách, kde zmizely miliardy korun vkladatelů, v harvardských fondech, ve slovenských pyramidových „nebankových subjektech“, jak se jim eufemisticky říkalo, kde podle nedávného sčítání ztrát přišli slovenští občané téměř o 50 miliard korun. Princip zlodějiny byl v podstatě tentýž, ale s jedním rozdílem. Nikoho v Česku či na Slovensku nenapadlo cítit vlastní zahanbení za jména jako Kožený, Říha, Bezruč, Fruni, Majský a mnoho dalších.