Knižní ráj po holandsku

Speciální tým, který má řešit zmatky kolem české Národní knihovny, má za sebou první sezení. Zdá se, že pražským radním, jejichž hlas ve sporu o „chobotnici“ nejde ignorovat, by ze všeho nejvíc pomohlo, kdyby jim někdo věnoval letenku do Amsterodamu a zařídil jim setkání s ředitelem letos v létě otevřené městské knihovny Hansem van Velzenem. Už nikdy by pak nemohli s klidným svědomím vypouštět z úst nápady na uklizení Kaplického „chobotnice“ někam na periférii.

Šedovlasý šéf Openbare Bibliotheek v Amsterdamu, která je nyní s 28 000 metry čtverečními největším knihovnickým komplexem v Evropě, Kaplického připomíná nejen vizuálně, ale i neskrývaným sebevědomím a hrdostí na výsledky své práce. Jeho stroze zařízená kancelář v osmém podlaží nabízí unikátní pohled přes mořskou zátoku na centrum města. Jen o patro pod ní ale stejné panorama nabízí místním i turistům restaurace s terasou, která je nejvyšším vyhlídkovým místem ve městě. Celé to připomíná impozantní výhled z kavárny galerie Tate Modern, která se i díky tomuto „oknu“ během pár let stala jednou z nejnavštěvovanějších londýnských destinací. Možnost rozjímat nad krásou města z ptačí perspektivy mají díky bezpočtu křesílek a kanapátek návštěvníci knihovny i ve výpůjčních patrech.

„Stálo to hodně peněz, ale nebylo to drahé.“ Tenhle bonmot iniciátor stavby, která se otevřela veřejnosti před třemi měsíci, určitě nepoužil poprvé. Rozpočet ve výši 75 milionů eur platilo samo hlavní město. Nová amsterodamská dominanta vyrostla v samém centru, v bývalých docích na dohled od hlavního nádraží. Nabízí desítky počítačů s internetem zadarmo, otevírací dobu od deseti ráno do deseti večer, nebo například klidné prostory pro pracovní schůzky. Do nitra moderní budovy nachází denně cestu na pět tisíc lidí a rozhodně všichni neodcházejí s půjčenou knihou. Když se člověk amsterodamskou chloubou prochází, vidí, že knihovna nemusí být sterilním studeným prostorem jako Klementinum, v němž se autora těchto řádek vždy zmocňovala těžko definovatelná úzkost. Opravdu může být multifunkčním místem pro relaxaci a trávení volného času.

A opravdu není těžké si představit, že by podobným centrem dění mohla být i nová Národní knihovna. Místem, kde se dá u kávy z výšky vychutnávat pohled na siluetu Pražského hradu nebo na věže Starého Města. Místem, kde si s přáteli dáte sraz před tím, než nazujete brusle a vydáte se trápit tělo do Letenských sadů. Když se někdo z nás, skupinky českých novinářů, Hanse van Velzena zeptal, jestli se při prosazování projektu setkal s nějakými politickými tlaky, vypadalo to, že vůbec nerozumí otázce. Tlaky? Proč? Novou knihovnu tady přece chtěli všichni.