Mladí odcházejí
Mladí odcházejí • Autor: Globe Media / Reuters

Při cestě po kolejích lze poznat srbské hranice bezpečně, i když tam není žádná tabule ani značka. Krajina ani domy se (aspoň zpočátku) moc neliší od těch jihomaďarských, prozradí to však sám vlak. Nejdřív dvakrát těsně za sebou vždy na půlhodinu zastaví, přestože hraniční kontrola obnáší pouze prohlídku pasů nebo občanek a do Srbska i ze Srbska by se podle všeho dalo bez větší pozornosti propašovat cokoli. A když se pak konečně rozjede, od srbských hranic až na malé výjimky nepřesáhne rychlost tramvaje. Stav trati to neumožňuje.

Můj spolucestující Norbert chvílemi hledí z okna a chvílemi kouká do učebnice němčiny pro samouky. Když mu řeknu, že se mi Srbsko libí, vysloužím si zpoza jeho brýlí překvapený pohled. Šestadvacetiletý mladík ze srbské Subotice svou zemi tak optimisticky nevidí. Jako řidič kamionu ví, jak to vypadá jinde, a lámanou angličtinou to ukazuje. „Evropská unie je tady,“ namíří ruku ke střeše kupé - „a Srbsko je tady,“ klesne s ní k podlaze. Nevěří, že jeho země někdy zbytek kontinentu dožene.

Velký pokles

Těžko říct, kolik místních má stejně kritický názor; jisté je, že skepse ke vstupu země do EU je zde rozšířená. Současná, zhruba padesátiprocentní podpora vstupu do Unie není na první pohled hrozivá, ale podle publikace European Council on Foreign Relation, která se zabývá integrací západního Balkánu do EU, byla ještě v roce 2006 na úrovni 61 procent. Ještě markantnější rozdíl uvádí magazín Deutsche Welle, který zmiňuje, že těsně po přelomu tisíciletí dosahovala podpora vstupu Srbů do EU téměř 80 procent.


Důvodů je víc. Od začátku tisíciletí se Unie i její obraz v mnohém změnily. Ekonomická krize odhalila slabina evropské integrace i Řecka, které bylo pro Balkán vzorem toho, jak se lze minimálně politicky dostat do západní Evropy. Další ranou bylo přijetí Rumunska a Bulharska v roce 2007 - zatímco vstup Srbů pořád brzdí nevyřešené problémy jugoslávské války. Srbsko se v přístupových jednáních nemůže hnout z místa, dokud si nevyřeší vztahy s Kosovem. To ovšem nyní zdrželo čekání na výsledky voleb.

I ty nejoptimističtější vize vidí vstup Srbska na rok 2019. Země má před sebou tedy nejméně pět let čekání; a s největší pravděpodobností to bude minimálně o jeden rok víc. V roce 2010 Unie před svou bránu, před níž většina balkánských zemí čeká, vystrčila aspoň gesto dobré vůle a umožnila Srbsku, Černého hoře a Makedonii vstup do schengenského prostoru bez víz. Podle Michaela Davenporta, šéfa zdejší delegace EU, to tehdy bylo důležité a viditelné gesto. Když se ho však zeptáte, jestli EU plánuje ještě něco podobného, zakroutí hlavou. „Nemyslím si, že je v plánu cokoliv co by mohlo konkurovat vízům - ani co do viditelnosti, ani co do důležitosti.“

A řada zejména mladých Srbů není tak dlouho ochotná čekat bez čehokoliv hmatatelného. Podle Balkan Insight opustí Srbsko každý rok zhruba 12 tisíc lidí ve věku od 25 do 35 let. Za posledních 25 let to mohlo být až 300 tisíc mladých vzdělaných lidí. Nezaměstnanost mladých zde v roce 2012 dosahovala 50 procent a většina mladých Srbů vám řekne, že velká část jejích přátel a spolužáků je už za hranicemi, nebo tam míří.

Druhá strana

Bylo by však nefér tvrdit, že se v Srbsku vše potápí. Stejní mladí Srbové vám zároveň řeknou, že část jejich vrstevníků se pomalu vrací a snaží se zde něco dělat. „Milujeme život v Srbsku,“ říká Dragana Zmijanac, jedna ze zakladatelů organizace SEE ITC, která se snaží pomáhat zdejším start-upům. „Počasí je fajn, lidé jsou tu fantastičtí a životní náklady nejsou tak vysoké,“ vysvětluje, že život v zemi s přebujelou byrokracií a slabou ekonomikou má i světlé stránky.

RTR25HZK
RTR25HZK • Autor: Respekt

Největší problém je podle ní přesvědčit lidi, že vlastní podnikání má smysl. „Pětatřicet procent zdejších lidí chce pracovat ve veřejné správě,“ říká. Společnost pracovala a pracuje zhruba s dvěma desítkami startupů, ale většina z nich zemi zatím opouští; nedokážou se tu uplatnit a země si je neodkáže udržet.

Vuk Nikolić, jenž založil Truck Track, žije jednou nohou v Srbsku a druhou ve Velké Británii, kde našel pro svůj projekt investora. Jeho program je určený pro malé transportní společnosti: umožňuje jím mít pořádek ve svých cestách i řidičích a zaznamenávat si potřebné kontroly, výdaje nebo trasy.

Je to program, který by mohl zefektivnit oblast, ve které pracuje Norbert, mladý řidič kamionu z vlaku. Pro něho už je však pozdě. Když se ho ptám na učebnici němčiny, kterou drží v ruce, odvětí, že do roka se chce přestěhovat do Rakouska. V rodné Subotici se plat pohybuje kolem dvou stovek eur, v Rakousku je to o jednu nulu navíc, vysvětluje - a prsty dělá znak nuly i toho, že vše je tam skvělé. „Everything is beautiful green there,“ říká a ukazuje z okna vlaku na žlutá srbská pole.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte