Prezident Obama a svět

Zvolení Baracka Obamy příštím prezidentem Spojených států amerických se setkalo s neskrývaným nadšením téměř na celém světě. Představitelé Evropské unie dali jasně najevo, že Obamova výhra znamená příležitost ke zlepšení transatlantických vztahů.

Keňa prohlásila den jeho vítězství státním svátkem, Nelson Mandela blahopřál senátorovi působivým otevřeným dopisem. Je zjevné, že na příštího prezidenta bude po celém světě vyvíjen tlak v podobě ohromných očekávání, jejichž naplnění by bylo nad síly jakékoli administrativy.

Je potěšující, že sám senátor Obama a tým poradců, který právě dává dohromady, si tato očekávání uvědomují (Barack Obama o sobě v narážce na Supermana v žertu prohlásil, že se narodil na planetě Krypton) a snaží se mírnit všeobecné nadšení. Dobrým důvodem je fakt, že nelze od nové administrativy očekávat, že by americká zahraniční politika doznala zásadních změn. Koneckonců o určité míře návaznosti na minulá léta svědčí i to, že senátor Obama se začíná obklopovat lidmi spojenými s bývalou Clintonovou administrativou nebo že mezi kandidáty na post ministra zahraničí, o kterých se nyní čile spekuluje, se objevují i republikánští senátoři Lugar a Hagel.

Lze soudit, že kvalita vztahů Spojených států s Evropou i okolním světem bude nadále vykazovat stávající stoupající tendenci. Barack Obama určitě bude mít možnost získat sympatie rozhodným postojem proti vyšetřovacím technikám v boji proti terorismu, které jsou právem označeny za mučení. Stejně tak kladně hodnoceno bude jím plánované uzavření věznice na základně Guantánamo. Navíc lze doufat, že za prezidenta Obamy, který je vyzdvihován za svou schopnost naslouchat, nedojde k dalším zbytečným diplomatickým rozepřím se spojenci typu rozdělení na „starou a novou Evropu“.

Válka v Afghánistánu

Na druhé straně ovšem Barack Obama nehodlá nikterak slevit ze svého požadavku většího zapojení aliančních partnerů ve válce v Afghánistánu, kterou vidí jako hlavní frontu v boji proti teroru, čímž se nijak neliší od svého předchůdce. V souvislosti s nepopulární válkou v Iráku během kampaně postupně otupil svoji rétoriku o okamžitém stahování amerických vojsk, jím nyní zmiňovaný rok stažení 2010 přijde pouze o rok dříve než termín zmiňovaný prezidentem Bushem.

Také v blízkovýchodním mírovém procesu zastává senátor Obama tradiční americkou pozici velké podpory Izraeli. Navíc v případě vítězství Netanjahua v únorových izraelských volbách by měl velké problémy uvést Bushem zanedbaný proces do pohybu.

Otázka radaru

Ze zahraničněpolitických otázek má pro Českou republiku nejpřímější důsledky postoj Baracka Obamy k projektu národní protiraketové obrany. Senátor zastává poměrně střízlivý postoj, v prezidentských debatách zopakoval své základní stanovisko, že USA takový obranný systém potřebují, ovšem zároveň zdůraznil, že celý program by měl konečně přinášet výsledky odpovídající jeho nákladům (zde je dobré připomenout, že celý program si již vyžádal přes 100 miliard dolarů, pouze provoz a testování stávajících systémů si vyžádá 4–5 miliard ročně a výsledky celého projektu rozhodně zatím nejsou přesvědčivé) a neměl by odsávat peníze z jiných projektů. Důležitou roli tak zde může sehrát finanční krize a s ní související rozpočtová omezení, kterým bude muset příští administrativa čelit.

Celkově vzato je třeba mít na paměti, že americká zahraniční politika vykazuje historicky značnou dávku kontinuity. Je tomu tak proto, že proces její tvorby vychází z ideových principů nezávislých na stranické příslušnosti. Během příští americké administrativy pravděpodobně uvidíme zlepšení vztahů USA s okolním světem i vylepšení obrazu Spojených států. Stane se tak ovšem v důsledku změny spíše stylu vedení zahraniční politiky, než jejího obsahu.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky.