Nákup nových bot ve východním Německu, desky a koncerty v Maďarsku, dovolená v Bulharsku, nebo pro ty šťastnější v Jugoslávii, občas se někdo podíval na Západ. Neškodná doba normalizační zábavy, diskuse o perestrojce, četba knížek (mnohdy ve slovenštině), které se v sedmdesátých letech nemohly tisknout. Tak v mnoha lidech může přetrvávat obraz osmdesátých let v tehdejším Československu, například rok 1988.
Z pohledu přátel a příbuzných Pavla Wonky má však tento rok, jen několik měsíců do pádu železné opony, daleko tragičtější nádech. Před dvaceti lety, 26. dubna, totiž ve věznici v Hradci Králové zemřel za dosud nevyjasněných okolností „vězeň svědomí a advokát chudých“ Pavel Wonka.
V posledním dopise (který diktoval spoluvězni) z 16. 4. popisuje Wonka svůj stav následovně: „Několik dní jsem o sobě nevěděl. Zvracím. Vše se se mnou točí. Jsem zcela bez vlády. Jídlo jsem měl naposledy před zatčením. Nemohu ani pít, zase odstraňuji suché koráby, abych mohl dýchat. Všechnu tekutinu zvracím. Nevím, jak dlouho vydržím. Včera večer jsem se po několika dnech probral k sobě. Díky studeným obkladům spoluvězňů. Díky neustálým výplachům úst vodou se držím při životě. Spolknout nic nemohu.“
Wonka byl odsouzen za to, že v roce 1986 chtěl spolu se svým bratrem kandidovat do Federálního shromáždění jako nezávislý kandidát, plně v souladu s tehdejší ústavou ČSSR.
Již 28. dubna žádal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) ve svém sdělení č. 752, aby byly příčiny smrti vyšetřeny československými orgány. „Je to poprvé, kdy za desetiletou činnost VONS musíme konstatovat úmrtí politického vězně. Pětatřicetiletý Pavel Wonka zemřel ve vězení a ať jsou příčiny jeho smrti jakékoliv, je třeba do nejmenších podrobností vymezit odpovědnost orgánů a příslušníků Sboru nápravné výchovy ministerstva spravedlnosti ČSR a vyvodit z toho příslušné závěry.“
K žádnému takovému šetření před listopadem 1989 nedošlo. Historik Tomáš Bursík v rozhovoru pro Respekt.cz uvedl, že mu nejsou známy žádné dokumenty, které by dokazovaly, že za smrt Wonky byl někdo potrestán, i když jednoznačně došlo k porušení tehdejších socialistických zákonů.
„Byla to určitě poslední velká oběť v komunistickém Československu. Vypovídá to o tom, jak se v tehdejším Československu zacházelo s „odpůrci režimu“,“ zdůraznil Bursík. „Byla to naprosto zbytečná smrt oponenta komunistického režimu.“ Wonka se totiž těsně před svým posledním zatčením chystal legálně vycestovat do Spolkové republiky Německo.
Bratr Jiří Wonka cituje svědectví jednoho spoluvězně Pavla Wonky: „Vyvedli Pavla Wonku z cely ven, vysvlékli ho do naha a pověsili ho za ruce na mříže na katr. Byl vytažen tak, že měl chodidla deset centimetrů nad zemí a byl poléván hadičkou, ve vědru měli připraveno pět pendreků a k nim se připojilo pět příslušníků a řezali ho ta k dlouho, až už nemohl křičet a jen sípal a my jsme to museli poslouchat.“
Dočasná komise ČNR
V únoru 1990 byla ustavena dočasná komise předsednictva ČNR pro vyšetření okolností smrti Pavla Wonky. Pracovala do voleb v roce 1992. Její tehdejší členka Hana Marvanová pro Respekt.cz vysvětlila, že komise vyslechla řadu svědků a došla k závěru, že jsou za smrt Wonky odpovědní konkrétní policisté, vězeňský lékař, bachaři a soudkyně.
"Výstupem byla zpráva vyšetřující komise, z níž vyplynula odpovědnost konkrétních osob," zdůraznila Marvanová. Tehdejší prokuratura však případ odložila. "Je to stejné, jako když byla komise k 17. listopadu."
Neomluvil se mi nikdo
Jak hodnotí Jiří Wonka skutečnost, že ani po dvaceti letech nebyl nikdo za smrt jeho bratra potrestán? „Je to všeobecný trend. Nikdo nebyl potrestán i za vězně z padesátých let, nejen za bráchu. Ferdinand Peroutka říkal, že zlo, které není potrestáno, plodí další zlo. Není politická vůle,“ reagoval pro Respekt.cz Jiří Wonka. „Za ta léta se mi neomluvil nikdo.“ Připomenul však vyjádření nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, že by mohl být případ revokován.
Václav Havel ve svém smutečním projevu uvedl: „Svůj díl odpovědnosti za Pavlovu smrt nenesou jen lhostejní a otupěli soudci a prokurátoři a demoralizovaní vězeňští činitelé. Nese ho celá společnost, která dopustila onen úpadek právní kultury a tím i úcty k lidskému jedinci. Nese ho tedy i každý z nás.“
Smrti Wonky se podrobně věnovalo číslo 10/1988 takzvaného Infochu (Informace o Chartě 77).
Slova Pavla Wonky, která vyjádřil ve svém eseji Právní kultura, jsou platná dodnes: „Kultura národa není určována jen uměleckou tvorbou či stavem veřejných záchodků, ale též především kulturou právní, která je, myslím, rozhodujícím kulturním kritériem.“
Jiří Wonka ve čtvrtek pořádá před Okresním soudem v Trutnově demonstraci za odstoupení soudkyně Marcely Horváthové, která Pavla Wonku po propuštění z vězení v únoru 1988 poslala zpět na dalších pět měsíců, i když byl ve vážném zdravotním stavu. Wonka je k účasti na demonstraci skeptický, odhaduje ji na deset lidí. „Lidi jsou zbabělý. Lidi nic nezajímá.“
Český helsinský výbor navrhl Senátu Pavla Wonku vyznamenat Medailí Za hrdinství I. stupně nebo Medailí Za zásluhy I. stupně. Jeho předsedkyně Libuše Šilhánová v odůvodnění uvedla: Pavel Wonka, solitér (ani chartista, ani člen VONSu), statečný a zásadový občan, poukazoval na nepravosti a křivdy komunistického režimu už jako zaměstnanec podniku Mileta, jako občan kritizující ostentativně ještě v té době vyvěšené obrazy J.V.Stalina v některých úřadech (ačkoli už dávno bylo dokázáno, že to byl masový vrah).
Jako laický právník významným způsobem a obětavě pomáhal a radil desítkám spoluobčanů v jejich právních i jiných problémech. Přitom intenzivně studoval právnickou i politickou literaturu a sám napsal desítky esejů i odborných pojednání, které šířil mezi přáteli a které by i dnes stály za pozornost a odborný rozbor.
Více informací o životě a díle Pavla Wonky včetně fotografií z jeho pohřbu naleznete na wonka.wz.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
