Čekání na zázrak

Emil Buřič si vzal na startu pomoc, kterou mu spousta manažerů může jen tiše závidět. Desetitisíce rozeslaných dopisů, pouliční kolportéři s letáky a dokonce i balíky s fotbalovými kopačkami pro novináře. Možná to ale nebylo nutné: na led, na který se za masivní podpory šéf nově vzniklé soukromé zdravotní pojišťovny Média pouští, se teď nikdo jiný příliš nehrne. A místo plácání po zádech dnes nad stamilionovou investicí kroutí spousta lidí hlavou. Všem podobným projektům totiž měla dodat smysl zdravotnická reforma z dílny bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka – díky ní by Média i další nově vzniklé pojišťovny mohly pacientům nejen nabízet placený nadstandard, ale především samy generovat zisk. Jak známo, ten návrh však dávno padl ze stolu a nedlouho poté padl i samotný ministr.

„Tohle je dlouhodobá investice a jednou se nám vrátí,“ říká Emil Buřič. Nám všem to může být koneckonců jedno a ani pro miliardáře Romana Zacha a jeho impérium Ges Holding, do něhož Média spolu s polovičkou televize Prima a několika realitními a průmyslovými firmami patří, to není otázka přežití. Mnohem zajímavější bude sledovat to, jaký osud čeká samotnou zdravotnickou reformu. Právě minulý týden se sporné Julínkovy paragrafy dostaly znovu na politické výsluní. Nejprve když ministryně Daniela Filipiová představila svůj dvanáctimiliardový protikrizový balík, a těsně poté i přímo ve sněmovně. Právě tady se teď chystá poslední souboj o práva českých pacientů. A hra je zatím otevřená.

Těžké časy

Je fakt, že Média si skoro nemohla vybrat horší chvíli. Ještě loni by podobné zprávy nikdo nečekal, se stejnou rychlostí, s jakou se finanční krize přelila do celé české ekonomiky, teď však přicházejí zprávy o jejích dopadech na české zdravotnictví. Zatímco v polovině loňského roku bylo na účtech zdravotních pojišťoven dvacet miliard, v prosinci už jen třináct. A také zprávy ze začátku letošního roku mluví jasně – pojišťovny na své účty vybraly o patnáct procent méně než loni, a jestli se tento trend neotočí, vypadá to na velký problém.

Tak jako každý rok mají i na letošek pojišťovny předem dohodnutý balík peněz, které nemocnicím a lékařům vyplatí. Skutečné problémy jsou zatím daleko. Zmiňované úspory nashromážděné dílem díky prudkému hospodářskému růstu země v posledních dvou letech, ale také díky pěti miliardám uspořeným loni ze zdravotnických poplatků však nemusejí stačit. Pokud se situace nezlepší, bude letos podle posledních odhadů ministerstva zdravotnictví pojišťovnám chybět až dvanáct miliard a nejčernější odhady mluví dokonce o třiceti. Pro odpověď na otázku, co by podobný scénář znamenal pro české pacienty, není potřeba chodit nijak daleko do historie. Do podobné krize se české zdravotnictví dostalo na konci roku 2005, kdy kvůli nezvladatelnému minusu tehdejší ministr zdravotnictví David Rath jednorázově nařídil omezit veškeré zdravotní výkony o pětinu nákladů. Realita „krizového zdravotnictví“ se pak dotkla každého nemocného – lékaři odmítali předepisovat dražší léky, na operace se čekalo o dva měsíce déle.

Vládní záchranná brzda před hrozícími problémy se objevila i teď. Minulé pondělí politici schválili navýšení plateb za státní pojištěnce z dnešních 677 na 731 korun, což má letos na účty pojišťoven přivést navíc pět miliard korun a příští rok dalších osm a půl miliardy. Protikrizový zdravotnický plán ovšem nespočívá jen v dojení státní kasy. Pojišťovny by měly také mnohem přísněji dodržovat limity výdajů na prevenci či nejrůznější přídavky na helmy nebo dětské autosedačky. Ale co je vůbec nejdůležitější – ministryně Daniela Filipiová do něj nečekaně zahrnula i klíčové body reformních návrhů z dílny svého předchůdce Tomáše Julínka. V první chvíli to vyvolalo poprask. „Je to snaha, jak protlačit nesmyslné věci spolu s navýšením plateb, které i my podporujeme,“ říká například stínový ministr zdravotnictví za ČSSD David Rath. Jisté nicméně je, že prakticky okamžitě po schválení balíku na vládě ministryně Filipiová stáhla ze sněmovny všechny původní návrhy, které tu už dvakrát neúspěšně kolovaly. A jde na to jinak. Teď se reformní body dostanou do sněmovny znovu spolu s krizovým balíkem. Hlasovat o nich jako o celku opozice i někteří koaliční poslanci odmítají a záchranné miliardy se zřejmě od zbytků Julínkových reforem oddělí. Jedno se zdá být ale stále jasnější – jde o poslední pokus, jak alespoň některé body reformy bývalého ministra Tomáše Julínka uvést v život. „Půjdeme na maximální možný kompromis, pokud by se ale měly úplně změnit, ztratí smysl,“ říká ve své kanceláři ministryně Daniela Filipiová. „A zcela nové paragrafy se do příštích voleb připravit nestihnou.“

Zkusme jen jemně připomenout, o co dnes vlastně ve čtveřici reformních zákonů předkládaných ministerstvem zdravotnictví jde. Po jejich schválení by mohli mít Češi lepší kontrolu nad tím, za co a kolik jejich zdravotní pojišťovny lékařům a nemocnicím platí. Získali by také informace o kvalitě poskytované péče, nově by mohli vyžadovat i garantovanou dostupnost péče třeba v blízkosti svého bydliště. To vše se však odvíjí od klíčové změny systému, proti níž se zatím vždycky zvedl mezi politiky nepřekonatelný odpor – stanovení takové úrovně péče, na kterou by měl nárok každý bezplatně, a zavedení možnosti si za „nadstandard“ legálně připlatit. „Chybí záruky, že standard nebude něco horšího než dnes a z kvality se nestane výsada pro bohaté, ochotné platit,“ shrnuje hlavní výtku dnes již bývalá poslankyně Strany zelených a jedna z nejhlasitějších kritiček reforem Věra Jakubková.

Podobná kritika zaznívá i při nejnovějším avízu ministryně Filipiové. Než se ale k reálným šancím nových zdravotnických paragrafů dostaneme, vraťme se alespoň na chvíli do sféry zdravotnického byznysu a plánů ohlašovaných soukromými pojišťovnami.

(Celý článek najdete v Respektu 13/09.)