Lidová moudrost, prezentovaná nedávno například prezidentem Milošem Zemanem v OSN, praví, že na vlnách migrace vstupuje do Evropy terorismus. Někdy je to nepochybně pravda, ale jindy to vůbec nefunguje. Kdyby teorie platila tak přímočaře, jak bývá prezentována, teroristickým peklem na zemi by v tuto chvíli musela být Itálie - v první polovině roku 2017 byla země cílem 82% nelegálních přistěhovalců do Evropy. Jenže nic. Zatímco teroristé útočí ve Francii, Británii nebo na barcelonské La Ramble, Itálii se terorismus vyhýbá. Nové vydání týdeníku The Economist se pokouší odpovědět na otázku, jak je to možné.
Je jasné, že mechanismus nikdo příliš nechápe a teorií je hned několik. Ta první, barvitá, tvrdí, že za klidem v Itálii stojí místní mafie. Ta má prý veškeré dění ve stínech společnosti natolik pod kontrolou, že se i s případnými islamistickými teroristy dokáže vypořádat sama a bez pomoci pořádkových jednotek. Itálie je tedy terorismu prosta proto, že italská mafie žádá a umí prosadit klid na práci.
Tuto teorii vyvrací experti tvrzením, že mafie je soustředěná především na jihu země, zatímco většina muslimů žije na severu. Tam ovšem dlouhé prsty kmotrů slábnou, takže vysvětlení musí být jinde. “Do jisté míry za tím skutečně stojí mafie,” cituje týdeník nejmenovaného odborníka, “ale úplně jinak, než si lidé představují.“ Jde prý o to, že italské bezpečnostní sbory se na boji s rodinnými mafiemi naučili mimořádně dobře pronikat do uzavřených zločineckých organizací. Jejich zkušenosti ještě prohloubil boj s domácím politickým terorismem 70. a 80. let. Policie prý díky tomu snáze spolupracuje se soudci, kteří se nebojí odposlechů a dalších sledovacích technik. Itálie se také příliš nemazlí s kýmkoliv, kdo s teroristy sympatizuje, a expeduje extremisty bez velkých cirátů ze země - od roku 2015 jich vyhostila již 209.
Další pohled je sociologický. Jako nejrizikovější skupina se ve všech zemích jeví druhá generace přistěhovalců. Ta je ale v Itálii zatím početně velice slabá: zatímco v Británii tvoří příslušníci druhé generace migrantů z neevropských zemí 3,9% populace a ve Francii 3%, v Itálii je to pouze 0,3%. Stejně důležité pak zřejmě je, že v Itálii prakticky neexistují přistěhovalecká ghetta podobná francouzským banlieues. Absence mladých mužů otevřených radikalizaci se projevuje také tím, že Itálie produkuje minimum bojovníků v řadách ISIS. Odhaduje se, že v letech 2014–2015 hájilo chalífát se zbraní v ruce 760 Britů, 2500 Francouzů ale pouze 87 Italů.
Poslední verze je nejméně optimistická, Podle ní je důležité, že v průběhu první vlny terorismu, jíž dominovala al-Káida, používala tato organizace Itálii jako základnu - a byla to tudíž ona, kdo chtěl mít “klid na práci”. “Díky tomu jsme byli v bezpečí; potřebovali nás,“ vysvětluje Michele Groppi, která vyučuje na vojenské akademii ve Velké Británii. Tohle se prý může rychle změnit s tím, jak se základnou džihádismu velmi rychle stává Libye. Řím a Vatikán jako centra křesťanské civilizace jsou v očích islamistických bojovníků jistě lákavým cílem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
