pátek 11. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Od Trumpovy úterní výhružky „ohněm a zlobou“ se situace mezi Spojenými státy a Severní Koreou nijak nezlepšila. Podle The New York Times to byl právě improvizovaný prezidentův komentář, který vyvolal následně ze strany Pchjongjangu hrozbu útokem na ostrov Guam, kde se nachází strategická americká vojenská základna.

Přestože se ministr zahraničí Rex Tillerson snažil Trumpova slova mírnit tvrzením, že se prezident snažil pouze použít rétoriku, které Kim Čong-un rozumí, Trump ve čtvrtek znovu všechny utvrdil ve své pozici. Severní Korea by měla být podle jeho slov „opravdu nervózní“, pokud „něco udělá“ Spojeným státům nebo jejich partnerům. Dokonce poznamenal, že jeho komentář o ohni a zlobě možná „nebyl dostatečně silný“ a Severní Korea by se měla vzpamatovat – „jinak budou mít potíže, jaké mnoho států před nimi nemělo.“

Reklama
Reklama
Reklama

Navzdory velmi ostré rétorice a tweetům o síle amerického jaderného arzenálu nicméně americký prezident dodává, že jednání s KLDR Koreou bude vždy jednou z možností. Severní Korea na Trumpovy další výhrůžky zatím nezareagovala. Republikánský senátor Lindsey Graham se nechal slyšet, že na základě rozhovoru s  prezidentem je přesvědčený o jeho úmyslu použít vojenskou sílu, pokud to bude nutné. Dokonce je Trump údajně ochoten zaútočit preventivně, aby se vyhnul jadernému útoku na americké území. Podle Nikki Haley, americké velvyslankyně při OSN, jsou kvůli hrozbě od KLDR americké jednotky v pohotovosti.

Pokud by k nějakému konfliktu došlo, Čína zřejmě zůstane neutrální. Global Times, jedny z největších čínských novin, v pátek v úvodníku varovně napsaly, že pokud Severní Korea zaútočí jako první, Čína se nebude do věci vměšovat. Global Times nevyjadřují oficiální stanovisko čínské vlády, ale jedná se o vážné varování korejskému spojenci. Byla to právě Čína, která ve válce v 50. letech zabránila porážce Severní Koreje. Zároveň Čína svého partnera zcela neopouští: ve stejném vydání Global Times píší, že nedovolí Jižní Koreji ani Spojeným státům zaútočit a změnit politické uspořádání Korejského poloostrova. Trumpovi tento postoj Číny nestačí: zdůraznil, že by Čína měla být aktivnější a udělat více pro uklidnění svého agresivního spojence a souseda.

Susan E. Rice, bývalá americká velvyslankyně při OSN, analyzuje situaci v The New York Times a usazuje tu nejnovější severokorejské chování do kontextu. V prvé řadě v srpnu Spojené státy a Jižní Korea pořádají pravidelná vojenská cvičení, což Severní Korea vždy těžce nese. A za druhé -  pokaždé, když OSN schválí rezoluci týkající se KLDR, odpovědí jsou agresivní prohlášení na adresu Spojených států. Právě tyto dva body se nyní sešly a agresivita ze strany Severní Koreje je tedy podle Susan Rice očekávatelná.

Naproti tomu výroky prezidenta Trumpa očekávatelné nebyly – a rozpoutat válečný konflikt by podle bývalé velvyslankyně při OSN bylo od prezidenta „naprosté šílenství“. Přestože není možné očekávat, že se Kim Čong-un vzdá jaderného arzenálu, protože ho považuje za klíčový pro udržení svého režimu, je třeba strategickým vyjednáváním zajistit, aby ho nikdy nepoužil. „Nakreslit červenou čáru, nikoli provokovat,“ píše.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Štěpí se Visegrád? Středoevropská čtyřka, jejímž členem je také Česko, to nikdy neměla jednoduché. Na začátku 90. let Visegrád bojoval o místo v diářích účastníků – jedním z největších kritiků V4 coby zbytečného uskupení byl český premiér v té době Václav Klaus. Poté bojoval s rozcházejícími se představami politiků, čím by Visegrád měl být.

Češi ho vždycky považovali hlavně za praktickou platformu, na které se porovnají názory na dění v EU nebo NATO, zatímco Poláci a Maďaři z něj chtěli mít, hlavně v posledních letech, beranidlo svého názoru, kterým se hlasitě bouchá do vrat západní politiky. Teď se představy opět rozcházejí.

Reklama
Reklama
Reklama

Francouzský prezident Emmanuel Macron cítí příležitost dohodnout se s Čechy a Slováky, kteří v tématech důležitých pro Francii hrají jinou roli nebo mají jiný názor než Poláci a Maďaři: slovenská vláda se otevřeně přihlásila k tvrdému jádru EU, česká zaujala středovou pozici ve sporu mezi Francií a novými státy o vysílání Východoevropanů pracovat na Západ za východní platy. Mimo jiné proto se Macron chystá sejít jen s Ficem a Sobotkou na konci srpna v Salcburku.

Polsku to nevadí, protože si vybralo konflikt s Bruselem coby národní program, a pokud ho nesdílí zbytek Visegrádu, je mu tahle platforma lhostejná. Maďarská vláda, přesněji řečeno její premiér Viktor Orbán, má také vlastní ambici, jak píše známý bulharský politolog Ivan Krastev v deníku Financial Times. Křik na Brusel kvůli uprchlických kvótám, který zněl nejhlasitěji právě z Maďarska, není podle Krasteva tím cílem sám o sobě. Polsku stačí, Viktor Orbán má však vyšší plán. Chce využít obavy obyvatel z migrační krize k tomu, aby se zmocnil kontinentální konzervativní pravice sdružené v Evropské lidové straně (EPP), jejímž členem je také Fidesz - a posunul ji blíže postojům národovecké krajní pravice.

„Křesťansko-demokratické strany v Evropě opustily křesťanství,“ cituje Krastev z nedávného Orbánova projevu. „Místo toho se snažíme naplnit hodnoty a kulturní očekávání liberálních médií a inteligence,“ tvrdí. Rád by využil oslabení pravice v řadě zemí EU a stanul v čele EPP, což by mu umožnilo prezentovat se jako lídr nové Evropy – konzervativní, bílé, křesťanské.

Krastev to považuje za smělou vizi a prorokuje jí krach. „Angela Merkel, německá kancléřka a šéfka největší pravice v Evropě, velmi pravděpodobně vyhraje parlamentní volby příští měsíc. Hnutí Fidesz tak spíš hrozí, že bude z Evropské lidové strany vyloučeno, než aby nad ní převzalo kontrolu,“ míní Krastev.

Jako hlavní důvod své teze politolog uvádí, že se Orbán fatálně mýlí ve svém nepříteli. „Orbán sice mluví o důležitosti křesťanství, ale pravda je taková, že jeho hlavním oponentem v uprchlickém tématu není George Soros ani Angela Merkel, ale papež František,“ píše Krastev v odkazu na Svatého otce. Ten opakovaně vyzýval Evropany k solidaritě s uprchlíky a zdůrazňoval, že pomoc bližnímu je základní křesťanská hodnota. A faktem je, že zbytek evropské pravice se nebude chtít dostat do křížku s papežem jen kvůli Orbánově touze vládnout.

Reklama
Reklama