Náhle cítím, jak mi publikum něco vrací, říká Nick Cave po smrti syna
Nick Cave sedí ve svém hotelovém apartmá v Sydney. Židli otočenou směrem k oknu, za nímž se město koupe v přímém letním slunci. „Podívej se,“ odmlčí se a pečlivě hledá slova. „Na smutku a truchlení není nic dobrého.“
Člověk, který jej poslouchá, je Chris Heath, autor a novinář, který Cavea různým způsobem provází od poloviny osmdesátých let, kdy hudebník zakládal kapelu The Bad Seeds. Teď je leden 2017, před rokem a půl při pádu z útesu v Brightonu zemřel jeho syn Arthur, což byla událost, která Cavea poznamenala osobně i pracovně - a odrazila se jak na albu Skeleton Tree, tak především na dokumentu One More Time with Feeling z jeho natáčení, které sleduje ve stínu osobní tragedie. Od té doby Cave s veřejností nekomunikoval.
Až nyní Heath napsal strhující profil The Love and Terror of Nick Cave, v němž zpěvák poprvé hovoří jak o svých dojmech z dokumentu, který ho zachytil zcela bezbranného a v emocích, čemuž se po celou kariéru úporně bránil. Zároveň popisuje první koncerty nového turné, kdy předstoupil před publikum s písněmi ze Skeleton Tree, a to, jak se proměnily jeho pocity na pódiu.


„Pocházím z linie frontmanů, kterým je vlastní bojovnost. Vždy je to svého druhu útok na publikum. Tak to vždycky bylo,“ vysvětluje Heathovi. „Ale změnilo se to. Ta konfrontace tam je pořád, ale náhle cítím, jak mi publikum něco vrací. Nastala tu nějaká nová dynamika, výměna emocí – která je krásná. Vzniká tam nějaký společný pocit. Možná to takhle funguje pořád, když člověk hraje v Coldplay nebo co.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















