Recep Tayyip Erdoğan často nazývaný novým sultánem obdržel v nedělních prezidentských volbách 52,6 procenta hlasů, a byl tak zvolen na dalších pět let tureckým prezidentem. Zároveň v zemi proběhly i parlamentní volby, ve kterých Erdoğanova Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) dostala 42,5 procenta hlasů. To jí díky volebnímu systému zajistí 295 z 600 křesel v parlamentu. Spolu s koaliční nacionalistickou stranou MHP, jež získala 48 křesel, tak mají pohodlnou většinu. Což sečteno a podtrženo označuje britský deník The Guardian za možný počátek temného věku pro tureckou demokracii.
Spolu se zvolením nového prezidenta totiž začíná platit loňské referendum (https://www.respekt.cz/politika/erdogan-zvitezil-diky-chudym-masam-a-konspiracnim-teoriim), které mění Turecko z parlamentního na prezidentský systém. To znamená, že bude zrušena funkce premiéra a jeho pravomoci převezme právě prezident. Erdoğan tak bude moci například přímo jmenovat ministry a další vládní úředníky, získá také možnost vyhlásit stav ohrožení a přímo zasahovat do justičního systému. Podle komentáře v Guardianu tím Erdoğan vchází do „elitního klubu siláckých lídrů“, kam patří Vladimir Putin, Si Ťin-pching, Viktor Orbán, Donald Trump nebo třeba egyptský Abdel Fattáh al-Sísí. Všechny je spojuje silný populismus, díky kterému se dostali k moci: zájmy svých zemí dávají na první místo a ostře se staví proti globalizaci a přílišné otevřenosti (nejen) trhů. The Guardian tak varuje, že autokracie v čele se siláckým, nacionalistickým a populistickým lídrem se stává novou celosvětovou normou.
Erdoğan za svými zahraničními kolegy nezaostává ani v rétorických schopnostech. V pondělí krátce po půlnoci, když už byl výsledek voleb jasný, bojovně promluvil k shromážděnému davu v hlavním městě Ankaře: prohlásil, že demokracie zvítězila a Turecko by mělo být příkladem pro celý svět. Zároveň slíbil, že bude pokračovat v boji proti terorismu, v boji za osvobození Sýrie a zasadí se za růst „mezinárodní prestiže“ Turecka.
Právě boj o prosazení Turecka na mezinárodní politické i ekonomické scéně je jedním z nejdůležitějších bodů, na kterých 64letý politik – který se proměnil z příznivce Západu v muže s diktátorskými rysy – založil svou kampaň. Zdůraznil také, že se mu podařilo zachránit Turecko před „spiklenci, pučisty, politickými a ekonomickými nájemnými vrahy, pouličními gangy a teroristy“ - a na závěr dirigoval dav ke skandování hesla „jeden národ, jedna vlajka, jedna země, jeden stát“.
„Na mezinárodním poli určitě bude pokračovat ve strategii, kterou prosazoval v minulých letech: konfrontaci s Evropou a západními zeměmi a sbližování se s Ruskem a Íránem, aby mohl vyvinout tlak na Západ. Navíc bude pokračovat v silném sbližování s muslimskými zeměmi. Co se domácí politiky týče, dá se očekávat, že čistky v opozici budou pokračovat. Netýkají se jen politiků, ale také řady liberálů, sekularistů, novinářů, intelektuálů a vlastně kohokoli, kdo by se odvážil nesouhlasit s AKP a Erdoğanem,“ řekla těsně před volbami v rozhovoru pro Respekt Jana Jabbour, profesorka na francouzské SciencesPo a specialistka na Turecko na otázku, co můžeme od staronového prezidenta čekat. Dodala ještě, že se Erdoğan zřejmě pokusí „o zformování něčeho, co by se dalo nazvat ‚islámským commonwealthem‘. Tohle uskupení by se mělo točit okolo Ankary a zahrnovalo by země, jako je Sýrie, Libanon, Jordánsko, Palestina a země severní Afriky. Turecko by bylo jejich lídrem a Erdoğan šampiónem, který se rve za jejich zájmy.“
Ať Turecko čeká v budoucnosti cokoli – a vyhlídky moc zářné nejsou – neměli však bychom zapomínat, že Erdoğan získal „pouze“ 53% hlasů, jak pro BBC zdůraznil i turecký opoziční poslanec Selin Sayek Boke: „Žijeme ve fašistickém režimu. Ale ty většinou ve volbách nevyhrávají s 53 procenty hlasů, vyhrávají s 90 procenty. Takže je vidět, že progresivní hodnoty jsou tady pořád přítomné a mohou opět povstat k moci.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
