Co nás odlišuje od zvířat? Neurony v předním laloku a vaření jídla

Aféra „Panama Papers“ stále žije a kromě rozrůstajících se skandálů přináší také mnoho zajímavých komentářů. V Evropě je asi největší rozruch v Británii kolem premiéra Davida Camerona a toho, že před veřejností utajil, že jeho otec měl investiční fond se sídlem v daňovém ráji (neplatil tedy v Británii daně) a David z toho měl také nějaké peníze.

Premiér se rozhodl bránit čest bezprecedentním krokem: zveřejnil svá daňová přiznání za posledních pět let. Moc si nepomohl, protože z přiznání je sice jasné, že poctivě platil daně, ale Britové jsou najednou rozčileni, že jejich premiér je nějak moc bohatý – vydělává zhruba 200 tisíc liber ročně a platí z toho kolem 70 tisíc liber na daních.

Komentátor Financial Times Janan Ganesh  je z hysterie kolem Camerona, z něhož některá média dělají téměř zlosyna, znechucen. „Britové jsou přesvědčeni, že fotbalisté jsou přepláceni, ale přitom považují za samozřejmé, že má fungovat tržní princip poptávky a nabídky. Nenávidí daňové úniky, přitom platí prodavačům bankovkami - a Bůh pomoz politikovi, který by jim navrhl, aby žádali platební doklad. A téměř nikdo z nich, i ti, kteří bydlí v luxusních domech, se nepovažuje za bohatého,“ píše rozhořčeně nad britským nepochopením toho, jak vlastně opravdu fungují peníze a tržní ekonomika.

Na druhé straně jeden opravdu bohatý Brit, aniž spílal Cameronovi, prohlásil, že miliardáři by měli platit daně v Británii. Řekl to šejk Mohamed Bin Issa Al Jaber – občanství má britské a je patnáctým nejbohatším Britem s majetkem kolem 6 miliard liber. Tvrdí dokonce, že z dlouhodobého hlediska je výhodné platit daně v Británii a vyzývá další bohaté, aby ho následovali. Přidal se k němu i bohatý filantrop Richard Ross: „Nikdo neplatí daně rád, ale je to nutné zlo.“ Další miliardář, kterého Financial Times citují, ale chce zůstat v anonymitě, pak říká: „Pokud máte to štěstí narodit se v Británii, pak byste měli platit daně v Británii - a nemělo by to být věcí výběru.“

Zřejmě nejprovokativnější komentář k Panama Papers ale napsal Clifford G. Gaddy z Brooking Institute. Tento analytik je spoluautorem jedné z nejlepších knih o Vladimiru Putinovi (Operativec v Kremlu) a ve svém článku překládá úvahu, že nejlogičtějším vysvětlením celé aféry je, že za ní stojí právě Putin. Má pro to několik argumentů. Tvrdí, že ruská finanční tajná služba je nejlépe vybavená k tomu, aby pronikla do počítačů panamské firmy Mossack Fonseca, ukradla ony miliony dokumentů a pak je v přestrojení za tajemného Johna Doea předala německým novinám SDZ.

Jaký by na takové akci měl Putin zájem, když se sám se octl v podezření, že má v zahraničí ulité dvě miliardy? Gaddy namítá, že Putinovi tato informace nemohla nijak ublížit. Zato chaos, který aféra vyvolala především na Západě, je pro Putina velmi vítaný.

Když člověk sleduje právě události v Británii, musí uznat, že Gaddyho teorie přinejmenším naplňuje jeden předpoklad: Cameron je politicky díky této aféře velmi oslaben, což zvyšuje pravděpodobnost Brexitu – a to je v Putinově zájmu.

Nejdivočejší Gaddyho teorií je však ta, proč je na panamském seznamu tak málo vlivných Evropanů a prakticky žádní Američané. Gaddy se domnívá, že Rusové je se seznamu vymazali, což ale neznamená, že jejich záznamy nemají. A tím vyslali těmto vlivným lidem tajný vzkaz: máme na vás kompromitující materiály, a pokud nechcete, aby byla vaše kariéra zničena, vyjděte nám vstříc.

Konspirativní teorie je to docela hrozivá a doufejme, že jejím účelem je jen pobavit. Ostatně ani sám Gaddy netvrdí, že je pravdivá, předkládá ji jen coby teorii.

Dnes víme, že některá zvířata mají podobné kognitivní schopnosti jako my: šimpanzi používají větvičky k vytahování termitů z děr, opice používají „hrábě“ k dosažení vzdáleného ovoce na stromech, vrány nejenže používají drát k tomu, aby se dostaly k jídlu, ale schovají si ho i pro budoucnost. Šimpanzi a gorily komunikují znakovou řečí, šimpanzi a sloni ve stádech spolupracují při zabezpečení potravy, ke které by se jednotlivec nedostal, a rozpoznávají svoji tvář v zrcadle.

Vědci už zjistili, že rozdíl v kognitivních schopnostech člověka a některých zvířat není kvalitativní, ale kvantitativní – tato schopnost má stejnou podstatu, jen je u různých druhů různě rozvinuta. Neurovědkyně Suzana Herculano-Houzel si však položila otázku: Jak souvisí kognitivní schopnost s velikostí mozku? Protože pokud by měla být velikost mozku klíčem k „inteligenci“, pak by byl nejchytřejší na planete africký slon, jehož mozek váží dva a půl kilogramu a je největší ze všech.

Jenže slon na tom není v kognitivních schopnostech zjevně tak dobře jako člověk. Proč? Nesouvisí to spíše s počtem neuronů v mozku bez ohledu na jeho velikost? Vědkyně tedy stanovila tezi, že rozhodující je počet neuronů a odhadla, že vzhledem ke schopnostem slona by měl mít v přední části mozku (sídlo kognitivních schopností) zhruba 3 miliardy neuronů z celkových 24 (zbytek bude vzadu v „mozečku“) - ve srovnání s počtem 16 a 69 miliard v lidském mozku.

Problém sloního mozku totiž je ten, že je stavěn spíše jako mozek hlodavců, zatímco lidský mozek má stavbu odvozenou od primátů. Pokud by byl sloní mozek stavěn stejně jako náš, musel by mít v předním laloku 62 miliard neuronů a 159 miliard v mozečku – a byl by tedy mnohem inteligentnější než náš.

Vědkyně ve svém textu  popisuje poměrně nechutnou proceduru, jak krájí mozek slona na tenké plástve, aby mohla počítat neurony. Když tuto pasáž přeskočíme, dočteme se překvapivou informaci: sloní mozek má dohromady 257 miliard neuronů ve srovnání s pouhými 86 miliardami v našem mozku! Problém je ovšem v tom, že celých 98 % neuronů je v onom mozečku - což je výjimečné, u většiny živočichů to bývá nanejvýš 80 %. Z čehož pak plyne již zmíněný poměr, že v předním laloku má sloní mozek jen 5,6 miliardy neuronů, zatímco my 16 miliard.

A pokud je počet neuronů v předním laloku rozhodující pro míru kognitivních schopností, hierarchie bude následující: na prvním místě člověk, pak šimpanz, slon, opice (třeba pavián), žirafa, hlodavec. Pokud by naopak rozhodující roli hrála jen velikost mozku, vypadala by hierarchie takto: slon, člověk, žirafa, šimpanz, opice, hlodavec.

Závěr: Co máme my, lidé, a co zvířata nemají? Mimořádně velký počet neuronů v předním laloku. A co děláme takového, co jiná zvířata nedělají? Vaříme si jídlo - a tím se nám podle známé teorie zmenšila čelist, jelikož nepotřebujeme tolik kousat. Tím jsme uvolnili místo pro růst mozku, a navíc jsme ušetřili spoustu času kratším žvýkáním, takže se můžeme věnovat jiným kratochvílím rozvíjejícím mozek. Zbytek, jak dodává autorka, je historie.

„Vždycky, když se svět pomalu propadal do rozdělení na žháře a ty, kdo jejich požáry hasí, byla Británie po staletí bojovníkem s ohněm. Dnes není vhodná doba na to přidat se ke žhářům - a Brexit by v mezinárodním pořádku bez pochyby aktem žhářství byl,“ prohlásil bývalý ministr zahraničí Velké Británie za labouristy David Miliband v řeči považované za zatím asi nejdrsnější varování v současné kampani pro a proti vystoupení země z Evropské unie.

Podle Milibanda přesahuje dopad Brexitu hranice Británie a může mít hrozný dopad nejen na ostrovany, ale i na zbytek světa. „Odchod znamená, že opustíme naši pozici u vyjednávacího stolu a že v jednostranném politickém odzbrojení odhodíme naše mezinárodní závazky,“ řekl Miliband v úterní řeči ve Westminsteru, jejíž hlavní body před tím sepsal pro The Guardian. „Žádný národ v dějinách se během mírových časů dobrovolně nevzdal tak obrovské politické moci, jakou jsme pozváni odhodit 23. června v referendu.“

Miliband se obává, že britské opuštění EU může spustit dominový efekt po celém světě. “Britská otázka není jen v tom, co nám přinese existence mimo Evropu. Musíme se ptát i na to, jestli chceme bránit a podepírat mezinárodní řád, nebo přispět k jeho tání, či dokonce zániku,“ řekl bývalý politik a ministr, který dnes pracuje v nevládní organizaci pro celosvětovou humanitární pomoc International Rescue Committee.

Milibandovo hrozivé varování se přidalo ke dříve vysloveným projevům stoupenců britského setrvání v EU, kteří jsou toho názoru, že Brexit by spustil éru nejistoty a nebezpečí. Stoupenci odchodu obviňují své oponenty ze zveličování následků odchodu a překřtili kampaň proevropského tábora na „Projekt strachu“.

Londýnský starosta a reklamní tvář brexitářů Boris Johnson nedávno vzkázal lidem přemýšlejícím o volbě proti EU, aby se nedali znejistit ustrašenci, kteří nevěří ve schopnost Británie prosperovat samostatně. „Nevšímejte si pesimistů a obchodníků se zkázou, kteří hlásají, že existence mimo EU se máme bát,“ prohlásil Johnson, který naopak věří, že po odchodu z Unie se nad Británií rozzáří slunce. Svět se zlepší a všechno bude bez vady; lepší, než kdy bylo.

Dánská tajná služba pátrá po talentovaných hackerech schopných nabourat se do komplikovaných zabezpečovacích systémů kyber světa. Ne proto, aby je zavřela, ale aby je najala do svých řad.

Jak upozorňuje server Quarz, potřeba expertů pro ochranu sítí je v Dánsku pociťována tak naléhavě, že tamní tajná služba DDIS zakládá akademii pro výcvik hackerů. Stalo se tak poté, co dánské úřady, ministerstvo zahraničí a parlament v Kodani zažily několik velkých kyber útoků a vláda se rozhodla pro rázný krok. V březnu místní rozvědka dala do největších deníků celostránkové inzeráty s nabídkou stát se „členem tajné elitní organizace“. Přihlásit se může každý, kdo disponuje vyjmenovanými dovednostmi - umí dobře programovat, má matematickou a logickou inteligenci a čistý trestní rejstřík. Cílem programu je „vyučit“ hackery k posílení dánské sebeobrany, odražení možných útoků a možná i k proniknutí do systémů útočníka. Po absolutoriu pětiměsíční výuky (škola začíná v srpnu) bude obzvlášť schopným žákům nabídnuto stálé místo.

“Hledáme lidi se solidními základními dovednostmi, které můžeme rozvinout,“ cituje Quarz šéfa dánské tajné služby Larse Findsena. „Zájemci nemusí mít formální vzdělání nebo kvalifikaci, stačí, aby měli přirozený hackerský talent. Ze všeho nejvíc potřebují vytrvalost a touhu prolamovat kódy.“ I když Findsen říká, že pro nábor „neexistují žádná omezení“, jedno by se přece jen našlo. Jelikož jde o práci s tajnými a citlivými informacemi, vyžaduje služba u zájemců  „vysoký stupeň osobní integrity“.

Ve státní akademii projdou hackeři i kontrarozvědným kurzem soustředěným na prolamování šifrované komunikace a na průnik do sítí teroristů snažících se o vstup do Dánska. „Mají zájem hlavně o lidi schopné zaútočit na nepřátelské sítě,“ shrnuje cíl tajné služby Jesper Lund, šéf nevládky zabývající se digitálními právy. „Takových lidí je tady v Dánsku určitě dost, ale je otázka, jestli budou chtít pracovat pro stát.“

Findsen věří, že ano. Státní hackeři totiž mohou dělat věci, které by mimo oficiální vládní program byly rozhodně považovány za velmi nelegální.  “A když máte nějaký speciální talent, chcete ho využít,“ říká Findsen. „Což je přesně to, co my jim umožníme.“

Hackeři se do státních řad hledali už dřív a nejen v Dánsku, nicméně vznik speciální „hackerské akademie“ novinkou je a prozrazuje rozhodnou snahu nezaostat v této oblasti. „Dánsko se probudilo, protože ve světě kolem nás je hodně, hodně hrozeb,“ cituje Quarz profesora IT na kodaňské univerzitě Carstena Schürmanna. „Tohle je závod ve zbrojení a hackeři jsou novou zbraní.“

Video: Muž, který náhodou vynalezl kinematografii.

Kulturní tip: Příběh lesa. V kinech od čtvrtka. Po dokumentech Mikrokosmos, Ptačí svět a Oceány přicházejí Jacques Perrin a Jacques Cluzaud s Příběhem lesa.