čtvrtek 11. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Australské ragbistky vybojovaly důležitou kótu - budou placeny stejně jako jejich mužské  protějšky. Jak píše server Quartz, zatím tedy jen v “malém ragby” o sedmi hráčkách, ve kterém to Australankám jde, čehož jsou dokladem nejčerstvější olympijské medaile. Přídavkem k nové kolektivní smlouvě, která platy mezi pohlavími vyrovnává, získávají ragbistky ještě jistý druh mateřské dovolené. Nové jednání přineslo i malé zlepšení pro hráčky běžného, tedy patnáctkového ragby: dostanou zaplaceno za mezinárodní zápasy jakožto kompenzaci za neplacené volno ze zaměstnání, které si musí brát.

O jedno Tasmánské moře na východ, na Novém Zélandu, je ragby národní sport a jeho mužský tým “všichni v černém” vyhrál poslední mistrovství světa. Jenže - a můžeme hádat, kolik fanoušků tohoto sportu to ví - jejich ženské protějšky zvané poeticky “černé kapradiny” vyhrály také. Proč jsou tedy novozélandští muži profesionálové a létají první třídou, když se Novozélanďanky se tísní v economy class a chodí do práce? Debata o tom, zda aspoň trochu nenarovnat podmínky, tak dosáhla i na Nový Zéland.

Reklama
Reklama
Reklama

Častým argumentem je, že ženský sport není tak atraktivní jako mužský; láká méně diváků, produkuje nižší příjmy – a odtud nižší (nebo žádné) ohodnocení. Neplatí to ovšem vždy. Američtí fotbalisté (myšlena kopaná) jsou poslední dobou sportovně dost marní a nekvalifikovali se na nadcházející mistrovství světa, naopak americké hráčky kopané jsou světové suverénky. Přitom jsou jejich příjmy za hru za národní tým v porovnání s muži dvaapůlkrát menší. To je nespravedlivé - zvlášť když vezmeme v úvahu, že americká ženská kopaná vydělala předloni více peněz než ta mužská. Navzdory zavedeným pověrám.

Jediná země, která dosud ohodnocení žen a mužů ve fotbalovém národním týmu narovnala, je - kdo jiný než - Norsko.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Čínské úřady tento týden vyhodily do povětří křesťanský kostel, který stál ve vnitrozemské provincii Šan-si; zbylé ruiny pak srovnaly se zemí buldozery a týmy dělníků se sbíječkami. Je to už druhý kostel, který úřady v oficiálně ateistické Číně tento měsíc zničily, a místní křesťané se proto obávají tažení proti svému vyznání.

Chrám Zlatý svícen, jak se velký moderní kostel se šedou fasádou ve městě Lin-fen jmenoval, sloužil podle serveru South China Morning Post celkem 50 tisícům křesťanů z širokého okolí. Policisté a vojáci ale prostor kolem něj uzavřeli, kostel naplnili výbušninou a vyhodili do povětří. Místní úředník, který má na starosti otázky související s náboženstvím, nejdřív zničení kostela popíral, jenže pak se na internetu objevil videozáznam demolice, který zveřejnil také Guardian.

Podle svědectví pastora z jiného nedalekého kostela, který ze strachu před perzekucí odmítl říci své jméno, se v úterý městem Lin-fen ozvala hlasitá exploze. Jakmile pastor výbuch uslyšel, spěchal ke kostelu, ale místo něj už našel jen trosky. „Na místě bylo víc policistů, než jsem dokázal spočítat. Bránili davu přihlížejících, aby se k ruinám přiblížili,“ řekl serveru. „Bylo mi smutno a teď se bojím, že budou zničeny další kostely, třeba i ten můj. Tenhle byl postaven teprve v roce 2008 a nebyl žádný důvod ho zničit.“

https://www.youtube.com/watch?v=r4GNtHFLnz4

Stavba kostela Zlatý svícen před deseti lety stála zhruba 17 milionů jüanů, tedy asi 55 milionů korun. Pouhý rok po postavení v něm místní policie za asistence najatých výtržníků provedla zátah, při kterém ničila kostelní výzdobu, zabavovala bible a zatýkala vůdčí členy církve. Její pastor Jang Žung-li strávil sedm let ve vězení za údajné „organizování veřejnosti za účelem narušení dopravy“. Od propuštění v roce 2016 je pod stálým policejním dohledem.

V Číně se ke křesťanství hlásí zhruba 60 milionů lidí. Čína oficiálně zaručuje svobodu vyznání, ve skutečnosti úřady veškerý duchovní a náboženský život silně regulují, což se týká i buddhistů a muslimů. Kostely musejí být oficiálně povolené a kazatelé musejí dodržovat pravidla předepsaná vládnoucí komunistickou stranou. Přísná omezení vedla k zakládání velkého množství neoficiálních „domácích“ církví, kde je možné praktikovat víru bez omezení. Úřady ale jejich představitele pravidelně zatýkají a někdy ničí i jejich budovy.

Od roku 2013 se pak postup úřadů vůči křesťanům ještě přitvrdil. Během velkého zátahu v roce 2015 bylo odstraněno více než 1200 křížů z křesťanských kostelů a katedrál. Podle zpráv místních neziskovek čínská vláda fyzicky týrá a zatýká příslušníky schválených i nepovolených náboženských skupin za jejich vyznání. Křesťané se nyní bojí, že znovu přituhuje. Také proto, že ani ne před měsícem zničili úředníci kostel v sousední provincii.

„Může to být nová metoda boje proti nezávislým církvím, které provozují kostel nebo se chystají nějaký postavit,“ řekl Guardianu Bob Fu, zakladatel křesťanské neziskovky China Aid, která sídlí v USA. „Může to být také předehra před zavedením nových pravidel týkajících se náboženských otázek, která začnou platit v únoru.“ Centrální vláda totiž nedávno zpřísnila zákony regulující náboženství: omezila počty soch, které smí být vně kostela, a také stanovila pokuty až 300 tisíc jüanů (cca milion korun) za „provozování nedovolených náboženských aktivit“.

Reklama
Reklama