úterý 6. 9. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Stálý sloupkař deníku The Wall Street Journal Bret Stephens napsal pěknou poctu historikovi Bernardu Lewisovi a přesně vystihl podstatu dnešní debaty (nejen) o uprchlících. Lewis se nedávno dožil sta let a v roce 2002 napsal, že lidé a národy se v reakci na obtížnou situaci a úpadek dělí do dvou základních táborů. Jeden se ptá “Kdo nám to udělal?” - a druhý “Co jsme udělali špatně?”.

První skupina se vyznačuje sebelítostí, druhá schopností vytáhnout se za vlasy z bryndy.  První se vzdává morální odpovědnosti, druhá se jí dožaduje. První je ztělesněním receptu na ekonomický úpadek a politický rozvrat, druhá naopak úspěchu.

Reklama
Reklama

Sám Lewis rozdělení aplikoval na islámský svět a jeho zvyk svádět vinu za neúspěch na vnější síly, nejlépe proradné imperialisty a ještě prohnanější Židy. Stephens se tímtéž rastrem dívá šířeji - a celý svět se hned rýsuje v přehlednějších konturách. Dnešní Erdoganovo Turecko jasně spadá do škatulky sebelítosti. Stejně tak Si Ťin-Pchingova Čína otočila; a jestliže první reformátorské generace chápaly, že si země na své potíže zadělala prostřednictví maoismu sama, dnes už režim konstantně pátrá po nepřátelích a sabotérech. Zmiňovat v této souvislosti paranoidní putinovské Rusko by bylo nošením dříví do lesa.

brexit03_jaros
Autor: Milan Jaroš

Stephens ale nešetří ani Západ. Brexit je podle něj čistým výsledkem sebeklamu založeného na přesvědčení, že za všechny nejdůležitější britské problémy nějak může byrokratický Brusel. “To je lež. Za vysoké daně, stoupající ceny nemovitostí, průměrné sociální služby a - pokud to tedy považujete za problém - i za přistěhovalectví je odpovědný Westminster,” píše Stephens.

Stejně dává co proto americkému hnutí Na černých životech záleží: podle něj metastázovalo do obrovské lži o Americe jako nenapravitelně rasistické zemi. “Co obrovská černá střední třída? Co politický vzestup černochů, co jejich kulturní vliv? Co vedoucí postavení mnohých černochů v politice, armádě, na univerzitách a v podnikatelské sféře?”

Hlavním cílem jeho posměchu je však “nejnovější americká třída obětí, Trumpovi voliči”. Až se prý jednou na byznysmenovu kandidaturu budou dívat historici, budou “žasnout nad tím, kolik lidí se šikovalo na podporu kandidáta, který s nimi zacházel jako s lúzry. Lúzry ve válce, lúzry v obchodu a imigraci, lúzry ve vztahu k Číně a Mexiku, lúzry, kteří prohrávají s establishmentem a globalisty”.

Trumpovy postoje se liší den ode dne, konstantou je však tvrzení, že Američané jsou jednou velkou třídou obětí. “Bývaly časy, kdy se Američané dívali skrz prsty na lidi, kteří obviňovali všechny ostatní, jen ne sebe. Bývaly doby, kdy republikáni opovrhovali demokraty, kteří se snažili šířit právě takové ublíženecké mýty, kde to jen šlo. Teď to vypadá, že jedním z důležitých důsledků letošních voleb bude zjištění, že i Američané propadli v nesmrtelném Lewisově testu.”

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Přistěhovalectví ovládlo západní politiku. A jak jsme viděli o víkendu, Německo nakonec nebude o nic víc imunní než jiné země. Strach z přistěhovalců rozhodl o Brexitu, nenávist k přistěhovalcům vysvětluje přinejmenším polovinu úspěchu Donalda Trumpa. A co když strach zvítězí?

Premiérka Velké Británie Theresa Mayprávě odvolala další slib stoupenců Brexitu: australský bodový systém sloužící ke kontrole přistěhovalectví a slibovaný během kampaně se nekoná. Slovy mluvčího Downing Street: “Jednou z příležitostí, jež nám Brexit nabízí, je budoucí možnost kontrolovat množství lidí přicházejících do Británie z EU. O přesném způsobu, jakým bude vláda pohyb státních příslušníků členských zemí EU regulovat, se však teprve rozhodne. Jak ale premiérka již mnohokrát v minulosti prohlásila, bodový systém nebude fungovat a není mezi uvažovanými možnostmi.“

Reklama
Reklama

Což musí být pro mnohé z těch, kteří hlasovali pro odchod z EU, podobné překvapení, jako když již pár dní po hlasování zjistili, že si nikdo přesně nevzpomíná, kdo jim slíbil stovky milionů liber proudících místo do Bruselu přímo do britského zdravotnictví.

Brexit (ilustrační foto)
Autor: Milan Jaroš

Tentokrát si ovšem někteří vzpomínají. “Odmítnutí typu migračního systému, pro který tolik stoupenců odchodu z EU hlasovalo, naznačuje seriózní vyklízení pozic,” upozornil Nigel Farage, dříve šéf Strany pro nezávislost Spojeného království (UKIP), dnes aktivní stoupenec Donalda Trumpa. “Jestli si establishment myslí, že na nás s Brexitem ušije boudu, měl by se připravit na volební důsledky,” dodal. Bodový systém byl Faragův plán, ale během kampaně ho podpořil mimo jiné dnešní ministr zahraničí Boris Johnson. Znělo to tak jednoduše - a expertů, kteří měli o fungování australského modelu vždy pochybnosti, měli Britové slovy tehdejšího ministra spravedlnosti Michaela Gova “plné zuby”.

Teď je ale po referendu a experti mají čísla. Ti, které cituje The Guardian, říkají, že australský bodový systém by ve skutečnosti zvýšil počet přistěhovalců do Británie o milión a půl lidí. Systém nezaujatě připisuje žadatelům potřebné body podle předem zvolených kritérií, jako je vzdělání, praxe, obor nebo také věk, takže na první pohled vypadá spravedlivě; ve skutečnosti je to další neosobní mechanismus, v němž státní úředník v roli vševědoucího plánovače předem rozhoduje, koho země potřebuje.

Konkrétní zaměstnavatelé však často vidí situaci jinak, takže i v Austrálii nakonec řada přistěhovalců, jež objektivně nasbírala příslušný počet bodů (vynechme švindlování všeho druhu), skončila nakonec bez práce. Austrálie sama už bodový systém opustila, Farage to ale svým stoupencům zapomněl říct a establishment včetně médií jak známo pouze lže a lže a lže.

Reklama
Reklama