Stálý sloupkař deníku The Wall Street Journal Bret Stephens napsal pěknou poctu historikovi Bernardu Lewisovi a přesně vystihl podstatu dnešní debaty (nejen) o uprchlících. Lewis se nedávno dožil sta let a v roce 2002 napsal, že lidé a národy se v reakci na obtížnou situaci a úpadek dělí do dvou základních táborů. Jeden se ptá “Kdo nám to udělal?” - a druhý “Co jsme udělali špatně?”.
První skupina se vyznačuje sebelítostí, druhá schopností vytáhnout se za vlasy z bryndy. První se vzdává morální odpovědnosti, druhá se jí dožaduje. První je ztělesněním receptu na ekonomický úpadek a politický rozvrat, druhá naopak úspěchu.
Sám Lewis rozdělení aplikoval na islámský svět a jeho zvyk svádět vinu za neúspěch na vnější síly, nejlépe proradné imperialisty a ještě prohnanější Židy. Stephens se tímtéž rastrem dívá šířeji - a celý svět se hned rýsuje v přehlednějších konturách. Dnešní Erdoganovo Turecko jasně spadá do škatulky sebelítosti. Stejně tak Si Ťin-Pchingova Čína otočila; a jestliže první reformátorské generace chápaly, že si země na své potíže zadělala prostřednictví maoismu sama, dnes už režim konstantně pátrá po nepřátelích a sabotérech. Zmiňovat v této souvislosti paranoidní putinovské Rusko by bylo nošením dříví do lesa.
Stephens ale nešetří ani Západ. Brexit je podle něj čistým výsledkem sebeklamu založeného na přesvědčení, že za všechny nejdůležitější britské problémy nějak může byrokratický Brusel. “To je lež. Za vysoké daně, stoupající ceny nemovitostí, průměrné sociální služby a - pokud to tedy považujete za problém - i za přistěhovalectví je odpovědný Westminster,” píše Stephens.
Stejně dává co proto americkému hnutí Na černých životech záleží: podle něj metastázovalo do obrovské lži o Americe jako nenapravitelně rasistické zemi. “Co obrovská černá střední třída? Co politický vzestup černochů, co jejich kulturní vliv? Co vedoucí postavení mnohých černochů v politice, armádě, na univerzitách a v podnikatelské sféře?”
Hlavním cílem jeho posměchu je však “nejnovější americká třída obětí, Trumpovi voliči”. Až se prý jednou na byznysmenovu kandidaturu budou dívat historici, budou “žasnout nad tím, kolik lidí se šikovalo na podporu kandidáta, který s nimi zacházel jako s lúzry. Lúzry ve válce, lúzry v obchodu a imigraci, lúzry ve vztahu k Číně a Mexiku, lúzry, kteří prohrávají s establishmentem a globalisty”.
Trumpovy postoje se liší den ode dne, konstantou je však tvrzení, že Američané jsou jednou velkou třídou obětí. “Bývaly časy, kdy se Američané dívali skrz prsty na lidi, kteří obviňovali všechny ostatní, jen ne sebe. Bývaly doby, kdy republikáni opovrhovali demokraty, kteří se snažili šířit právě takové ublíženecké mýty, kde to jen šlo. Teď to vypadá, že jedním z důležitých důsledků letošních voleb bude zjištění, že i Američané propadli v nesmrtelném Lewisově testu.”
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
