Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

Propad daní v Řecku a sebetrýzněním k dokonalosti

Deník The New York Times si povšiml toho, že daňové příjmy Řecka (mimo jiné) docela dramaticky zaostávají za očekáváním. Text se jmenuje přiléhavě: „Propad daňových příjmů odstartoval obavy z toho, jak dopadne sázka na evropské oživení“.

V článku se mimochodem praví, ža dosud činilo Řecko velmi slušné pokroky ve svém úsporném programu. Letos se (do září) snížily výdaje o 11 procent oproti stejnému období loňského roku. Ale daňové příjmy, které se vždy špatně mobilizují v zemi s tradicí mizerné finanční a daňové discipliny, byly navíc oslabeny propadem tamější ekonomiky o 4 procenta. Daňové příjmy se do letošního září zvýšily pouze o 3 procenta. Řecká vláda nyní sází na další zvýšení daní a nová opatření v boji s daňovými úniky.

I tak bude řecká vláda patrně nucena prosadit další výdajové škrty. Ty ovšem mohou mít dopad na poptávku a místo zlepšení situace rozpočtu zhoršit daňové příjmy.

Zajímavé je, že pro letošní rok počítala řecká vláda s tím, že snížení výdajů bude činit dvě třetiny plánu na snížení schodku, zatímco zvýšení daní jednu třetinu. Příští rok se má ale poměr otočit. Šedesát procent efektu mají tvořit zvýšené daňové příjmy, další škrty výdajů jen 40 procent. Řecké ministerstvo financí uvažuje, že bude muset poměr opět obrátit.
Text v NYT se táže, zda je taktika opřená o snižování výdajů a mezd pracovníků ve veřejných službách (týká se to prý i Británie) vůbec politicky a sociálně průchodná.

Copak sociálně – autor auditu by se v případě Řecka tázal, zda ta strategie je vůbec průchodná ekonomicky. Jestli totiž další škrty nebudou mít na straně příjmů opačný než žádaný efekt.

V témže deníku doporučuji k přečtení poněkud předvolební text (v USA je - resp.včera bylo - před volbami) nobelisty Paula Krugmana. Činím tak záměrně proto, že jeden člen NERVu mi nedávno vyčinil, že bych neměl na Krugmana dávat odkazy, protože se „prý už úplně zbláznil.“

S Krugmanem je jistě možné nesouhlasit, ale jeho argumenty je dobré znát (to je vlastně asi podobné jako s Chartou 77). Text se jmenuje „Okraden moralisty“ a zde se nabízí pár myšlenek. Krugmanova manželka prý nedávno po vyslechnutí projevu jistého německého představitele řekla: „všem by nám měli podat biče, abychom se mohli potrestat.“
A tohle moralizování je podle Krugmana příčinou nekonečného pádu, do kterého se svět řítí.

Svět se podle všeho opravdu zřítil do propasti kvůli nekontrolovatelným (soukromým, nikoli státním) půjčkám. Byly to nemovitostní spekulace od Floridy, přes Nevadu po Španělsko, Irsko a Litvu.

Tohle půjčování neučinilo svět ani chudším, ani bohatším, protože dluh jednoho člověka je pouze aktivem druhého člověka. Učinilo to ale svět zranitelnějším. Když se věřitelé najednou rozhodli, že toho napůjčovali moc, že úrovně dluhu jsou excesivní, dlužníci byli přinuceni k prudkému škrtání výdajů. To dostalo svět do největší recese od roku 1930…

Klíčová věc, kterou je podle Krugmana třeba si pamatovat je tato: pro svět jako celek platí, že utrácení rovná se příjem. Když je jedna skupina lidí s vysokými příjmy přinucena snížit utrácení, aby zaplatila dluhy, mohou se stát pouze dvě věci: buď někdo jiný musí utratit víc, a nebo světový příjem poklesne….

A tyhle všechny základní věci podle Krugmana dluhovým moralistům vůbec nedochází: nesnáší schodky, protože přece nejde vyřešit dluhový problém větším dluhem. A nesnáší odpouštění dluhu, protože to je odměňování těch nezodpovědných, kdo si to nezaslouží.

A když jim potom součet nevychází, rozzuří se. Zkuste jim vysvětlit, že když dlužníci začnou méně utrácet, ekonomika spadne do deprese, dokud někdo jiný nezačne utrácet víc a označí vás za socialistu.

Moralisté podle Krugmana vyhrávají. Více a více voličů (v Evropě i v Americe) je přesvědčeno, že to, co potřebujeme není více stimulů, ale více sebetrýznění.

Ironií je, že zatímco voliči si myslí, že trestají nezodpovědné dlužníky, co si pomoc nezaslouží, trestají ve skutečnosti sami sebe: tím, že odmítají fiskální stimuly a odpuštění dluhu, zvyšují nezaměstnanost nebo jí udržují vysokou. Jinými slovy: připravují sami sebe o pracovní příležitosti, aby se mohli pomstít sousedovi. Jenže tohle všechno ti lidé nevědí, respektive si toho nejsou vědomi.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].