S tím, jak se od 1. ledna příštího roku blíží deregulace nájemného, stále více se diskutuje o tom, že to přece není možné alespoň bez toho, že ministerstvo či vláda stanoví jakési cenové mapy, podle kterých se bude výpočet nájemného provádět.
Nad tím zůstává rozum stát. Existují snad cenové mapy ovoce a zeleniny, cenové mapy masa, toaletního papíru, aut či benzínu? Pokud někde v rámci výzkumu trhu existují cenové mapy, pak je zjevné, že existují pouze jako komerční produkt a nemají žádnou závaznost.
Jako kdyby si někdo nedokázal opravdovou deregulaci a trh představit a pořád k němu potřeboval nějaké berličky, návody, vodítka, pomůcky a kazajky, pokud možno s razítkem.
V nájemních bytech dnes žije asi čtvrtina domácností, z této čtvrtiny ale třetina až čtvrtina platí normální tržní nájemné. Jsou to především mladé a mladší rodiny, kterým se nepodařilo za komunistů vyšmelit dekret na byt, a protože se byty už nepřidělují, někde bydlet musejí. Na hypotéku spousta těchto lidí (zatím) nedosáhne, právě proto, že musejí sehnat peníze na tržní nájemné. Řada těchto lidí má běžně několik prací, aby tuto zátěž utáhli. Jaké cenové mapy mají statisíce těchto lidí k dispozici? Žádné: vycházejí z nabídek realitních kanceláří.
Jak se tedy bude vyvíjet deregulované nájemné? Nejprve se ceny jako po každé deregulaci rozkmitají, pak začne vyrovnávání a pak vyrovnání. Ceny volného nájemného půjdou dolů (řekněme cca o třetinu), ceny regulovaného nájemného půjdou volnému nájmu vstříc, tedy nahoru. Rovnováha bude taková, jaká je už dlouhá desetiletí v zemích s tržní ekonomikou (není důvod, proč by to mělo být jinak). Na náklady bydlení (včetně čistého nájemného) dávají lidé zhruba třetinu svého příjmu. Proč by to mělo být v České republice jinak?
Vyšroubují majitelé domů ceny astronomicky? V jednotlivých případech k tomu může dojít, není však v zájmu majitelů, aby měli byty prázdné nebo aby udělali z nájemníků neplatiče.
V normálním tržním systému nejsou majitelé domů a nájemníci nepřátelé jako v perverzním zkorumpovaném přídělovém systému. Naopak: potřebují se, mají spolu oboustranně prospěšný obchodní vztah. A v případě sporů bude obchodní vztah přezkoumán rozhodcem (když to stanoví smlouva) nebo soudcem.
Mechanismus stanovení ceny má být logicky stejný jako u volného nájemného. Cenu stanoví majitel: Máte zájem? Nemáte? Další prosím! Nájemník cenu buď akceptuje, nebo se pokusí vyjednávat, nebo se nenastěhuje, resp. vystěhuje.
Lidé, kteří žijí v bytech s regulovaným nájemným, jsou dnes (resp. vlastně už dávno) sociologicky zcela náhodně vybraná skupina lidí s nejrůznějšími příjmy: jsou to inženýři, milionáři, důchodci, dělníci, doktoři, úředníci i nezaměstnaní, zdraví, bohatí i nemocní. Možná jsou už to dnes z velké většiny ti, kdo se kdysi přihlásili k babičce s dekretem. Stát (a už vůbec majitelé domů) nemá žádný důvod, aby vůči sociologicky náhodné skupině lidí prováděl neadresnou sociální politiku.
Kdo nebude na nájemné mít, přestěhuje se do menšího, v méně atraktivní lokalitě nebo bude muset více pracovat. A kdo na něj nebude mít ani potom, požádá si o sociální dávky. A pro další lidi (nikoli sociologicky náhodnou skupinu) musejí obce připravit sociální bydlení. Je to zkrátka prosté a jednoduché.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
