0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Audit Jana Macháčka29. 9. 20104 minuty

Krugman o republikánech, Klaus a eurostřepy

Paul Krugman se ve svém textu pro The New York Times ostře pustil do Republikánské strany, která prý přiblíží Spojené státy banánové republice, tedy pokud uspěje v nastávajících senátních a kongresových volbách.

Co se fiskální politiky týče, tak podle Krugmana republikáni vlastně říkají: „Deficity jsou hrozná věc, pojďme je tedy udělat mnohem větší.“ Dokument republikánů nazvaný „Záruka (slib) Americe“ prý opakovaně odsuzuje federální dluh (celkem šestnáctkrát), nicméně cílem je učinit Bushovo snížení daní permanentním, což podle Krugmana zvýší dluh o 3,7 bilionu dolarů v příštím desetiletí.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Dokument prý mluví o potřebě snižovat daně, ale ekonom v něm našel pouze jeden konkrétní škrt za 16 miliard dolarů. Jinak se nespecificky všechno musí ořezat a proškrtat, vyjma výdajů na seniory, veterány a vojáky. Takže na sociální zabezpečení, Medicare a výdaje na obranu se nesáhne. Co tedy zbývá? S těmito sliby by republikáni museli zrušit zbytek federální vlády.

Paralely s českou vládou se sice nabízejí (hlavně v neochotě zvyšovat daně), ale byly by přece jen přitažené za vlasy (a já demagog nejsem, resp. se snažím nebýt). Naše vláda nechce slyšet o zvýšení daní, ale zrušením některých dotací, slev a výjimek přece jen o dost zvýší jejich inkaso. Zvýšený daňový příjem má být v příštím roce dokonce objemnější než škrty, o kterých se tolik mluví. A český stát je proti americké federální vládě přece jen dosti nafouklý a nějaké to zeštíhlení snese. A vláda navíc škrtá doopravdy, i když zatím bohužel pouze plošně a tupě (což je nejhorší).

Tohle už také cirkuluje po webu pár dní, ale je dobré o tom vědět. Americký týdeník New Republic píše v dlouhém článku o tom, jak se Česká republika vzdává ruským ekonomickým zájmům a jakou roli v tom prý hraje prezident Václav Klaus.

Wolfgang Munchau se pustil do detailního rozboru evropského garančního fondu, resp. fondu finanční stability (EFSF), tedy gigantického valu, který má chránit euro před útoky spekulantů.

EFSF sice dostal nedávno nejvyšší možný rating, ale podle Munchaua funguje jako gigantická CDO (collaterized debt obligation) – sekuritizovaný finanční produkt stojící v centru finanční krize.

Munchau mimochodem odhaduje, že úrok, za který bude moci EFSF půjčovat peníze, bude nejméně čtyři procenta a z každé miliardy, kterou bude mít k dispozici, bude moci půjčit pouze 700 miliard. Když se odečtou vklady států jako Řecko, Irsko, Portugalsko, stačí prostředky fondu pouze na eventuální záchranu jednoho velkého státu.

Deník Frankfurter Allgemeine Zeitung píše o tom, že součástí připravovaného systému sankcí v eurozóně mají být pokuty pro státy, které se „dopouštějí“ výrazných nerovnováh, tedy v obchodní a platební bilanci.

Článek v FAZ však upozorňuje, že sankcionovány mají být pouze státy, které vytvářejí neudržitelné schodky, a nikoli státy, které vytvářejí přebytky. Němci považují své obchodní přebytky za dobrou ekonomickou politiku, která samozřejmě nemá být nijak sankcionována.

Spolu se serverem eurointelligence.com se domnívám, že má-li to být tak, je to skutečně absurdní. Kde je psáno, že vývoz je chvalitebný a dovoz zavrženíhodný? A přestože Evropa není svět (a nejde tedy o hru s nulovým součtem), spojené nádoby svého druhu to jsou. Aby mohl někdo vyvážet, musí někdo jiný dovážet. Aby mohl mít někdo přebytek, musí mít někdo schodek apod. Přístup k nerovnováhám by měl být symetrický.

A to jsem na chvíli odhlédl od toho, že samo pokutování nerovnováh je absurdní.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].