Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Audit Jana Macháčka

EU vzdává reformu institucí

Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer
Jan Macháček • Autor: ilustrace: Pavel Reisenauer

Je globální ekonomická krize zažehnána nebo naopak nevyhnutelně směřujeme (především pak Evropa) ke krizi typu písmena W a čeká nás další výkyv recese?

Ze světové a evropské ekonomiky přicházejí v posledních dnech a hodinách zásadní zprávy velmi smíšeného charakteru.

Začněmě těmi lepšími. Průmyslová výroba v meziročním srovnání v eurozóně rekordně roste (když se ale podíváme na strukturu čísel, daří se průmyslu v tzv. jádrových zemích eurozóny, tedy především Německu a na tzv. periférii jsou výsledky daleko méně povzbudivé či dokonce negativní). Povzbudivé oživení souvisí jak s oslabením kursu eura vůči dolaru a dalším měnám a také s očistným působením proběhlé krize na produktivitu.

Druhá dobrá zpráva jsou masivní objednávky surovin především v Asii (což má být indicie budoucího silného globálního růstu).

A nyní k tomu méně veselému. Agentura Moody’s snížila rating Řecka do pásma investičního odpadu (dopad bude omezený, protože Řecko je již částečně od trhů odpojeno). Trhy tedy zjevně nemají důvěru v možnost setrvání Řecka v eurozóně, tzv. restrukturalizace dluhu (tedy de facto bankrot „řízený“ dohodou s věřiteli) se jeví jako docela pravděpodobná.

Druhý akutní problém je situace Španělska. Investoři zjevně nemají důvěru především ve španělský soukromý sektor a taktéž ve zdraví španělského finančního sektoru. Španělské banky a korporace de facto nejsou schopny uplatnit na trhu dluhopisy nebo získat likviditu. Španělské banky se musí obracet na Evropskou centrální banku (ECB). Zatímco španělský podíl na kapitálu ECB činí 9 procent, půjčky španělským bankám činí 16,5 procenta úvěrového portfolia ECB. Španělsko řeší čtyři problémy najednou a je otázka, jestli to lze: udržitelnost veřejných financí, zdraví bank, ekonomický růst a reformu pracovního trhu. Podle FT si trhy myslí, že rozpočtové škrty podlamují možnost růstu. V Bruselu se stále více mluví o tom, že Evropská unie chystá záchranný balík pro Španělsko, v Madridu to rozzlobeně popírají.

A nakonec je tu třetí zpráva, která se opět týká Řecka. Místopředseda čínské vlády navštívil Řecko a včera bylo oznámeno, že Čína bude investovat do řeckého průmyslu a infrastruktury – především do projektů, které mají nastartovat ekonomický růst - několik miliard euro (letiště, loděnice, lodní doprava, telekomunikace). Na obzoru jsou podobné investice do Řecka z Libye, z oblasti Perského zálivu a patrně i z Ruska. Evropská unie si možná momentálně trochu uleví, leč nabízí se otázka, zda je tento vývoj v jejím geopolitickém zájmu. To by ale Evropská unie musela nějaký geopolitický zájem mít a nebo se ho alespoň pokoušet definovat. Leč to se zjevně a bohužel neděje.

A nakonec to nejdůležitější: v reakci na tohle všechno se Evropská unie rozhodla, že nechá věci tak jak jsou a nebude připravovat žádné institucionální změny, protože to není potřeba. Nebude tedy žádné ekonomické vládnutí, ani žádný společný eurodluhopis ani nic jiného.

Vyplývá to ze dvou zdrojů. Evropský prezident Herman Van Rompuy se po několika měsících poněkud záhadného mlčení objevil na scéně a ve čtvrtek po schůzce s kancléřkou Merkelovou oznámil, že není třeba nic měnit. Souvisí to asi i s tím, že se všichni bojí ztráty vlivu. Evropská komise se bojí ztráty vlivu, evropský parlament se bojí ztráty vlivu, Německo se bojí zvýšeného francouzského vlivu a důležité Polsko se bojí, že ztratí vliv.

Ze včerejší schůzky Angely Merkelové vyplývá, že Německo vítězí na celé čáře. „Ekonomické vládnutí“ bude, ale jen na úrovni Evropské rady, zúčastnit se musí všech 27 států. Nevznikne ani sekretariát pro přípravu summitů eurozóny a ty se budou konat jen když to bude nevyhnutelné. Takže jediné co lze čekat: více kontrol, více rigidit a rozpočtových přísností a více pokut. K tomu přičtěme garanční fond a benevolentnější politiku ECB, která nakupuje i dluhopisy pochybné kvality.

Můj osobní názor je, že tenhle přístup vydrží – když to trhy dovolí – tak leda do konce prázdnin. Investoři i spekulanti budou nadále žádat, aby společnou evropskou měnu doprovázela práce na vzniku společného ekonomického a rozpočtového vládnutí. A trhy budou tímto směrem tlačit, než to konečně lídři unie pochopí. Opačný scénář rovná se rozpad eurozóny.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].