Dnes se se čtenáři podělím o dva výpisky z četby.
Velice mne potěšil nedávný editorial agentury Bloomberg, který se týká amerického ekonomického růstu a daní.
Leckdo by si prý myslel, že katastrofální zprávy o vývoji americké ekonomiky přimějí politické lídry, aby se znovu podívali na to, zda jsou jejich recepty na obnovení důvěry v americkou ekonomiku správné. To bychom se ale mýlili.
Republikánští lídři znovu zdůraznili svoje odhodlání oponovat jakémukoli řešení fiskální situace, které má zahrnovat zvýšení daní. Republikáni přitom zdůrazňují, že jakékoli zvýšení daní zvyšuje nezaměstnanost, protože omezí dynamiku příliš zdaněných Američanů.
Je to stranická propaganda. Federální daně jsou nejnižší od roku 1950. Činí 14,8 procenta HDP. Za prezidenta Ronalda Reagana činily 18,5 procenta.
Další dogma: zvýšení daní v recesi zabije růst. Přitom právě Reagan zvýšil daně v roce 1982, tedy uprostřed recese. Následoval ekonomický rozmach let 1983–84.
V roce 1993 zvýšil daně prezident Clinton. Po tomto zvýšení následovalo vytvoření 23 milionů pracovních příležitostí. A Clintonova vláda odevzdala rozpočet v přebytku, který činil 236 miliard dolarů.
Prezident George W. Bush snížil daně hned dvakrát, ale za jeho vlády vznikly pouze tři miliony pracovních příležitostí.
Samozřejmě, že většina okolností srovnávaného byla úplně jinak. Současná recese je například mnohem horší než cokoli, čemu musel kdy čelit Reagan nebo Clinton. Iracionalita republikánské politiky „žádných nových daní“ je ale více než zjevná.
…
David P. Goldman publikoval na stránkách Asian Times článek, který polemizuje s textem profesora Drewa Westena v The New York Times. Westen napsal: „Američané potřebovali prezidenta, jenž lidem řekne příběh, který má smysl: vysvětlí jim, čím procházejí, co to zapříčinilo a jak to skončí…
Krizi zapříčinili gambleři z Wall Street, kteří hazardovali s vašimi životy a s vaší budoucností. Mohou za to také konzervativní extremisti, kteří vám říkali, že když odstraníte regulaci a budete honorovat hamižnost a bezskrupulóznost, tak všechno dobře dopadne…“
Potíž je v tom, že gambleři z Wall Street nebyli ti spekulanti. Byla to americká veřejnost. Byla to nejlidovější pyramidová hra, od lidí, z lidu a pro lid, nejdemokratičtější schéma klientelistického kapitalismu, jaké svět kdy poznal. Domácnosti během bubliny vydělaly více peněz než bankéři.
Nemovitostní aktiva amerických domácností vzrostla od roku 1998 do roku 2007 dvaapůlkrát, cena bankovních akcií v průměru pouze o 50 procent. Nemovitosti jsou i dnes – po prudkém pádu cen – v průměru o 70 procent dražší než v roce 1998. Jenže taková tržní kapitalizace Bank of America činí dnes pouhou třetinu své hodnoty z roku 1998, zatímco tržní kapitalizace Citibank pouhou desetinu.
Vinu z bankéřů samozřejmě nikdo nesnímá. Wall Street tohle všechno umožnil, ale Main Street měla ten návyk.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
