Paradoxní je, že hrozba bankrotu Řecka není dnes ve světových ekonomických médiích zprávou číslo jedna. Řecká ekonomika je přece jen moc malá. Zprávou číslo jedna je včerejší varování agentury Standard & Poor’s, která pohrozila Spojeným státům snížením ratingu. Zde je celá zpráva agentury.
Až dosud byl dluh USA – především proto, že dolar je mezinárodní rezervní měnou – nejbezpečnější na světě. Mění se teď na tom něco? Trhy sice znervóznily, nikoli však v nějaké hrůzostrašné míře. Zajímavé je, že editorial deníku The Financial Times píše, že varování přišlo pro Ameriku právě včas. Praví se v něm, že mnoho vlád na světě má problém s fiskálními důsledky recese a s neblahým demografickým vývojem a jeho dopadem na rozpočty. Americký problém však spočívá v politice. USA mají tradici nezodpovědného a bezohledného utrácení, ale hlavně hluboce rozdělenou politiku a polarizovanou (tedy v tomto ohledu nemocnou) společnost, která se nedokáže shodnout na tom, jak veřejné finance ozdravit.
Mimochodem tohle je i jakési varování pro Českou republiku. Naše neefektivní politika, neschopnost jakékoli spolupráce vlády s opozicí a polarizovaná společnost představují velký problém, který bude do budoucna jedině akcelerovat.
K hrozbě snížení ratingu svolal deník The New York Times debatu prestižních amerických ekonomů. Názory se velmi liší, a je to každopádně inspirativní čtení (a kdo nechodí na NYT často, má to ještě zadarmo).
A nyní stručně k řecké restrukturalizaci. Vše se zatím zakládá na nejmenovaných zdrojích (s těmi se ovšem ve špičkových světových agenturách zachází a pracuje jinak, než jsme zvyklí z českého prostředí).
Německý deník Die Welt cituje řeckého ministra, který si nepřeje být jmenován: Není prý otázka, jestli restrukturalizace dluhu ano, ale kdy. FT Alphaville cituje nejmenovaného vysokého činitele Mezinárodního měnového fondu, podle něhož řecká vláda už požádala o prodloužení splatnosti dluhopisů.
Restrukturalizace nebo bankrot však může znamenat spoustu věcí: může zde být divoký bankrot, spořádaný bankrot, dobrovolný bankrot, nedobrovolný bankrot. Mohou se odpouštět úroky, může se prodlužovat splatnost dluhopisů nebo mohou být věřitelé jednoduše „očesáni“ či „oholeni“. Pak je otázka, kteří věřitelé jsou tzv. juniorní a kteří seniorní, tedy kdo bude předbíhat ve frontě. Variant je zkrátka skoro bezpočet. Týdeník Der Spiegel podpořil a rozebral ideu tzv. Bradyho dluhopisů, jež byly v osmdesátých letech použity pro restrukturalizaci latinskoamerického dluhu. To sice není nic nového, ale tenhle článek je dobře napsaný a je zajímavé, že se to v německém kontextu začíná brát vážně.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
