Machometáni zase ruší klid

Lídr KDU-ČSL na jižní Moravě a bývalý hejtman Stanislav Juránek spolu s místopředsedou lidovců Davidem Mackem už označili záměr brněnských muslimů postavit si další mešitu za nežádoucí. Před volbami je to způsob, jak si zjednat pozornost. Jak je totiž poznat z dosavadních diskusí nad budováním mešit v tuzemsku, Čechy na islámu znervózňují ze všeho nejvíc právě jeho náboženské stavby. Jinakost, cizost a jisté nebezpečí, které mešita s minaretem symbolizuje, prostě ruší pověstnou českou touhu po klidu.

Přitom docela zbytečně. Poklidné soužití muslimské menšiny s Čechy by nám ostatní země mohly závidět.

O svou mešitu usilovali čeští muslimové už za první republiky, ale první úspěch zaznamenali až po roce 1989 – právě v Brně. Po dramatických diskusích, protisilámských peticích podepsaných víc jak tisícovkou lidí, radní městské části Brno-střed dali tamním muslimům svolení mešitu postavit. Ale bez orientálních architektonických prvků a hlavně bez minaretu. Prý aby stavba „nenarušovala urbanistický ráz města“.

Ostřejší to bylo v severočeských Teplicích, kde místní veřejnost záměr postavit mešitu dvakrát zamítla. A to i přesto, že lázeňské město navštíví každý rok tisícovky muslimů a ve městě už několik let pokojně funguje muslimská modlitebna.

Proti mešitám se pokaždé opakují stejné argumenty: jsou to stavby naší tradici cizí, v zahraničí se stávají centry náboženského fanatismu, případně úkrytem pro teroristy. Podobně se argumentuje i proti islámu: je to agresivní, nesnášenlivé náboženství, neslučitelné s jakousi blíže nedefinovanou „naší“ tradicí.

Realita je ale v Česku docela jiná. Média, policie ani tajné služby nikdy nepřinesly jediný důkaz o tom, že by tuzemští muslimové a jejich centra alespoň z části naplňovali zmíněné obavy. Jeden příklad za všechny: když se v Brně objevily načerno vylepené plakáty se známou karikaturou Mohameda s bombou místo turbanu, kvůli které muslimové na blízkém východě vypalovali ambasády, brněnským muslimům to ani nestálo za komentář.

Čeští muslimové prostě fungují jako pro sebe žijící komunita snažící se pokud možno neprovokovat okolní společnost. Do extrému to vyhnali muslimové v Praze, kteří poučeni trablemi svých spolubratrů si postavili vlastní mešitu na okraji města a pro jistotu ji nikde nenazývali mešitou, aby se vyhnuli střetu s většinovou společností. Tak má svůj „muslimský kostel“ – samozřejmě bez minaretu – i hlavní město. Nikomu to ale nevadí, protože mešita leží v podstatě mimo veřejný prostor.

Když teď brněnští muslimové žádají o stavbu další mešity a dokonce si dovolují chtít i minaret, není důvod jim nevyhovět. Islám stejně jako jakékoliv jiné náboženství je do té míry agresivní či pokojný, do jaké míry ho takový chtějí mít jeho vyznavači. Ti čeští zvolili pokojnou variantu. Minaretů se v Česku bát nemusíme.