Láska a dějiny zdravotnictví

Vedle nabízeného honoráře tu ale byl ještě jeden důvod, proč si v klipu financovaném lobbyistickou skupinou zdravotních pojišťoven zahrát. Jak se Louise Clarková nedávno svěřila reportérce The New York Times, režisérem reklamního sporu byl muž, který jí padl do oka. „Hned ten večer jsme měli (s Benem Goddardem) první schůzku,“ vzpomíná aktérka reklamního spotu dnes.

Byl to v každém případě osudový den. Ze schůzky se nakonec vyklubalo manželství, které trvá dodnes. Klip je dnes znám pod názvem „Harry and Louise“ a je všeobecně považován za průlomový trhák v historii agresivního televizního lobbyingu a poslední hřebík do rakve tehdejšího tisíc dvě stě stran dlouhého návrhu Hillary Clintonové na reformu amerického zdravotnictví.

Amerika Louisy Clarkové se ovšem od té doby hodně změnila. Herečka v roce 1993 představovala jednu polovici středostavovského manželského páru hýřícího sebevědomím. Dvojice v něm v kuchyňské scéně u stolu zavaleného účetnictvím žehrá na vládní byrokraty, kteří pokazili jejich oblíbené zdravotní pojištění. „Vybírat si z něčeho, co nechceme, to je jako si nevybírat vůbec,“ stěžuje si na nový vládní nesmysl přesvědčivě nešťastná Louise Clarková, významně kroutí hlavou a boří ji ztrápeně do svým ženských dlaní.

Nic lepšího už paní Clarková nikdy nenatočila. S obavami ze „změn, která nemusí být změnami k lepšímu“ se ztotožnily milióny Američanů. Pokus zavést univerzální pojištění tak, jak je to běžné v celé Evropě, zkrachoval ve zlobovaném Kongresu, kde ho pohřbili nejen ideologicky argumentující opoziční republikáni, ale také část demokratů. Reforma amerického zdravotnictví byla prvním velkým neúspěchem Clintonovy administrativy, který se už o její opakování během dalších šesti let svého prezidentování nikdy nepokusil.

Dnes jsme o šestnáct let dál a reforma je na stole znovu. Situace v americkém zdravotnictví se od té doby zhoršila natolik, že na potřebě nějaké reformy se shodnou dnešní demokraté dokonce i se stejnou lobbyistickou skupinou, která v roce 1993 platila Harryho a Louisu. Počet nepojištěných Američanů se šplhá k padesáti miliónům, americké zdravotnictví je dvakrát tak drahé jako srovnatelné systémy ve vyspělých západních zemích a pokud raketově stoupající náklady vláda nezkrotí, dosáhnou výdaje na zdravotní péči v roce 2025 jedné třetiny amerického HDP (u nás jsme někde mezi 6 a 7 %). V žebříčcích kvality se přitom podle světové zdravotnické organizace Američané pohybují až ve třetí desítce zemí, těsně před Slovinskem.

Louisa Clarková by se nejraději neviděla. Podle The New York Times si také užila svoje – přestala být obsazována v reklamách a znovu a znovu musela odpovídat na otázky: Jaké to je zabít reformu zdravotnictví?

„Když tehdy reforma zkrachovala, cítila jsem se hrozně,“ vypráví . „Vždycky jsem byla pro ni, žila jsem předtím v Austrálii a viděla jsem, jak tam systém funguje. Jenže jsem byla do Bena tak zamilovaná, že jsem neuměla říct, že tohle bych dělat neměla.“

Paní Clarková od té doby snaží všechno napravit. Už v roce 2000 a znovu o čtyři roky později hrála se svým hereckým partnerem v klipech nabádajích americké politiky, aby učinili zdravotní péči svou prioritou. Letos pokání pokračuje, dvojice spolu natočila opakování proslulého klipu. Tentokrát patřičně zestárlí manželé sedí v kuchyni zalité medovým světlem podvečera. V hlasech se neozývá rozhořčení, ale radost nad tím, že vláda konečně začíná něco dělat. „Je nejvyšší čas“, říká mateřským tónem herečka tentokrát. „Trochu více spolupráce a méně politiky a tentokrát se to už podaří.“

Nějak to ale není ono. Obavy a strach uměla paní Clarková lépe.