Aktuálně

Česká republika změnila geografickou polohu. Člověkem, který matematický vzoreček přesunu států vymyslel, je nenápadný muž z Valašska, o kterém donedávna mělo tušení jen jeho blízké okolí: Jiří Čunek. Jak se mu podařilo posunout republiku na východ?

Pamětníci nacistických deportací židovského obyvatelstva vzpomínali na polské železničáře, kteří jednoduchým gestem v podobě přejetí pravého ukazováčku přes krk deportovaným naznačovali, co je čeká. Naopak zaměstnanci francouzských železnic (SNCF) svůj vědomý podíl na holocaustu vždy popírali.

Mohla to být skutečně historická událost: Václav Klaus jako jeden z hlavních debatérů v parlamentu nejmocnějšího státu světa. Tahle šance ale zůstane nevyužitá.

Uvnitř: odpovědi Václava Klause

Lidovci znovu jednali o kauze svého předsedy Jiřího Čunka a znovu jej podpořili. Jiný výsledek se zřejmě nedal očekávat, protože KDU-ČSL dnes vypadá úplně stejně jako před dvěma lety sociální demokracie, když řešila kauzu Stanislava Grosse.

Okolí jižního pólu Marsu skrývá obrovské zásoby ledu. Je ho tolik, že kdybychom jej v myšlenkovém experimentu nechali roztát a vodu rovnoměrně rozlili po celém povrchu planety, vytvořila by oceán hluboký 11 metrů. Oznámili to vědci po analýze údajů radaru na palubě sondy Mars Express.

Nabídneme Evropanům naší půdu a překonáme psychologické bariéry, které takovému rozhodnutí brání? Poslanci udělali první krok, aby se to stalo.

„Jak si vysvětlujete, že konzervativní a pravicová média se na globální oteplování dívají skepticky a levicová to berou jako hotovou věc? Proč se v tomhle bodě dělí pravice a levice?“ ptal se nedávno jeden český deník Václava Klause.
Prezident pokyvoval, měl spíš ale kroutit hlavou. Jde totiž o poněkud archaické klišé.

„Pražská k...o!“ počastoval mě asi stodecibelovým výkřikem (na otázku „dovolíte?“) fotbalový fanoušek (klub jsem nestihla identifikovat), když jsem se kolem něj a jeho kumpánů pokoušela protlačit na eskalátoru a chytit metro.

Deník Hospodářské noviny zveřejnil majetková přiznání členů vlády. Ocitl se tím na hraně zákona a právníci mají o čem přemýšlet. To samé (přemýšlet) by měli i novináři, pokud chtějí, aby jejich práce byla co nejodpovědnější a nejkvalitnější.

Pomáhal, ale nespáchal. Takový verdikt mezinárodního soudního dvora v Haagu padl v pondělí na adresu Bělehradu. Je důležitý, neboť tady nejde o klasické clintonovské „kouřil jsem, ale nešlukoval“, tedy o marihuanu, nýbrž o genocidu.

František Lambert smí zůstat ekonomickým šéfem České televize. Tolik rozhodnutí Rady České televize, které nevadí, že tento bývalý člen Lidových milicí porušoval tři roky zákon. Nemluvě o jeho minulosti, která je v rozporu s dobrými mravy.

Je rakev ryze soukromým místem a její obsah proto nespadá pod perutě zákona? Tato makabrózní otázka dnes hýbe s Francií v souvislosti s nedělním úmrtím kontroverzního politika Maurice Papona.

Raději ztratím podporu voličů, než abych se omlouvala za něco, o čem nevěřím, že si omluvu zaslouží. Tato slova pronesla v sobotu Hillary Clintonová a za pozornost stojí ještě dříve, než se dozvíme, o čem byla konkrétně řeč.

Jan Kanyza, Jarek Nohavica nebo Pavol Mihál. Tyhle všechny v poslední době dostihla jejich totalitní minulost. V šuplících leží stohy materiálů i na pěknou řádku dalších lidí, kteří si zadali s komunistickou státní bezpečností a jejich spisy se najednou dostávají na světlo.

Tak je to tu. Brigitte Mohnhauptová, největší „hvězda“ z dosud žijících teroristů Frakce rudé armády (RAF), bude 27. března po téměř čtvrtstoletí kriminálu na svobodě. V pondělí o tom rozhodl Vrchní soud ve Stuttgartu - a dodejme, že rozhodl podle očekávání.
Na celé kauze tzv. druhé generace RAF teď není nejzajímavější ani kriminální, ani historická stránka věci. Ty už jsou zevrubně probrány, i když i tady se nabízejí lecjaké zajímavé úvahy a reminiscence.

České školy dostaly velký domácí úkol. Z „nalejváren“ se mají stát místa, v nichž se žáci budou cítit dobře, získají přehled o moderním světě a kde nebudou cítit staletími utvrzovanou převahu kamenné instituce.
Staré školní osnovy diktované z centra mají být nahrazeny programy, které si má každá škola sestavit sama.
Navzdory tomu, že školy na svých programech pracují, je to s reformou, zdá se, nahnuté.

Brněnští zastupitelé by se měli hanbou propadnout do země a navěky v ní zmizet, jako se to druhdy stalo oné ženě v Pekařské ulici pod Špilberkem. Co předvádějí už několik let v kauze vily Tugendhat, nejcennější památky moderní architektury na našem území, to nemá v Česku obdoby. A to tu přitom jsme na nějaké to necitlivé nakládání s architekturou poměrně zvyklí.

Co zbývá pilotovi, který přecenil své síly a po nebezpečné vývrtce už nedokáže ovládat svůj stroj? Katapult. S trochou nadsázky se dá říct, že na padáku se nyní snáší z výšin ministerského křesla dokumentaristka Helena Třeštíková, která po necelých třech týdnech rezignovala na svou funkci. Paradoxní je, že z kokpitu vyskočila vlastně až po uklidnění situace, když před sebou měla minimálně půl roku relativně klidného úřadování.

Navzdory rozkvetlým višním přece jen přišla. Dřív než ale vyrazíme dohánět na sjezdovky, co nám jarní teploty dosud upíraly, stojí za to se za letošní teplou zimou ještě ohlédnout. Byla důležitá nejen proto, že s divným počasím se neloučíme na dlouho.

Sčítání škod po vichřici, která se přehnala nad Českem, potvrdilo logickou obavu: hlavním poškozených jsou české lesy. Statitisíce polámaných stromů přiměly ministra zemědělství Petra Gandaloviče, aby povolil dřívější svoz padlého dřeva, než se do něj pustí kůrovec. Ale právě jméno tohoto broučka nám připomíná, že o lesích po vichřici bychom měli uvažovat i jinak, než jen jako o surovině pro výrobu nábytku.

Národní divadlo má konečně nového šéfa Ondřeje Černého a ten přivádí na místo vedoucího opery překvapivou osobnost: Jiřího Heřmana (31). Tento mladý režisér, jenž osvědčil své umění například v Divadle J.K.Tyla v Plzni (opera Samson a Dalila) a za dva měsíce se ukáže také v Národním.

Polonium, které otrávilo Alexandra Litviněnka, nemohlo být odcizeno v Rusku a propašováno na Západ. Ještě v úterý to rezolutně tvrdil ředitel ruské státní agentury pro jadernou energii ROSATOM Sergej Kirijenko. Současná situace? Stopy radioaktivní látky byly nalezeny na palubě dvou letadel British Airways, o inspekci dalších tří strojů jeví britské úřady zájem. Všechna letadla se v období, kdy byl Litviněnko otráven, pohybovala na lince Moskva – Londýn.

Marek Dalík, poradce Mirka Topolánka, není žádný sympaťák a jeho vliv na dění v české politice je větší, než mu přísluší. Rozčílení nad jeho rozhovorem pro MF Dnes, kde se kriticky vyjadřuje na adresu sociálních demokratů a vypráví o lanaření poslanců, ale vůbec není na místě. Vážnější chyba je na straně redaktora, který jej bez jeho vědomí tajně natočil a zveřejnil.

Konec týdne přinesl neradostné zprávy z keňského Nairobi: konference o změně klimatu, která se tu v posledních čtrnácti dnech konala, nepřinesla žádný hmatatelný výsledek. Delegáti se nedohodli na zpřísnění kjótského protokolu ani na tom, jak se budou emise skleníkových plynů snižovat po roce 2012, kdy závazky z Kjóta vyprší.

Existuje asi jen málo her, kde jsou vítězové všichni. Senátní souboje ale takové zřejmě jsou, protože spokojení jsou občanští demokraté, socialisté, lidovci, a světe, div se, i komunisté, kteří nezískali ani jeden mandát.

Čekalo se na ně s napětím, protože nejen politici si od nich slibovali velký průzkum veřejného mínění a politických nálad ve společnosti. A pokud výsledky voleb tak budeme číst, a odpovídá tomu nejspíš i vyšší volební účast, vyjde nám z toho, že lidé chtějí u moci občanské demokraty.

Senátní volby zřejmě ještě nebyly tak důležité, jako je tomu dnes. Akce vyvolává reakci a reakce zase akci, takže se dá očekávat jejich dopad na celostátní politiku. Neschopnost sestavit většinovou vládu a vášnivé rozbroje mezi levicí a pravicí nepochybně silně ovlivní i klání o místa na radnicích a zejména v horní komoře parlamentu. A ty zase zasáhnou do vyjednávání o příštím kabinetu.

Nápad postavit v Praze závodní dráhu pro vozy formule 1 je špatný. Pražští radní, hlavně primátor Pavel Bém, myšlenku přesto podpořili. Zatím jediným známým investorem je Antonín Charouz a pokud bude skutečně něco investovat, nebudou to jeho finance, ale peníze daňových poplatníků.