Středula-odborář Václavské náměstí nezaplnil, Středulu-prezidenta to prý netrápí

Několikrát před sobotní protivládní demonstrací odborů jejich šéf Josef Středula zopakoval, že rozhodně nijak nesouvisí s jeho prezidentskou kandidaturou. Trval na tom i poté, co po hodině a půl slezl v červené bundě a svetru do véčka z tribuny, kde společně s dalšími předáky odborů mluvil k demonstrantům. „Vím, že spekulací bylo spoustu, ale od počátku je to odborová demonstrace, od počátku je to demonstrace, o které rozhodly odborové svazy, Středula kandidát tady nemá žádnou relevanci,“ říká Středula Respektu.

Zatímco on sám tepal od mikrofonu vládu, v davu mezi posluchači chodili sběrači podpisů pod jeho prezidentskou kandidaturu. Na Václavském náměstí, kde se demonstrace konala, zůstali i po jejím konci. „Nejsou mnou nijak organizovaní, jestli to někdo dělá, nemůžu tomu zabránit,“ trvá na svém Středula. „Je nás tady zhruba třicet. Jsme dobrovolníci, kteří pomáhají sbírat podpisy pro pana Středulu. Někteří z nás je sbírají i při jiných příležitostech,“ říká Respektu jedna z žen, která s archy obcházela shromážděné.

S kolegou, který stál vedle ní, se odmítli představit. Kolik na místě vybrali, je prý také tajné, stejně jako to, kolik dosud Josef Středula nashromáždil celkem podpisů (někteří kandidáti, třeba bývalý voják Petr Pavel, již oznámili, že překročili zákonnou hranici padesát tisíc podpisů nezbytnou ke kandidatuře). „Přišli jsme sem sami, děláme to, protože panu Středulovi fandíme. Víc už vám neřeknu,“ odpovídá sběračka na otázku, zda je sběr koordinovaný s odborářským předákem. „Moje jméno není důležité, nevím, na co to potřebujete,“ reaguje podobně další sběrač.

Kdyby úspěch nasbíraných hlasů přímo souvisel s množstvím demonstrantů, aktivní podporovatelé Středuly-prezidenta nemohli mít na Václavském náměstí kdovíjaké žně. Úplnou spokojeností přitom nemohli být naplněni ani stoupenci Středuly-odboráře. Obě skupiny (a je docela možné, že se často prolínají) letmým pohledem do řad demonstrantů totiž viděly to, co bylo jasné už pár minut před začátkem akce: není o ní příliš zájem.

Zatímco na demonstraci na začátku září na stejném místě, kterou svolali lidé podporující ruského prezidenta Vladimira Putina (oficiálně měla podobné téma jako měli odboráři, tedy drahotu a obavy z budoucnosti) se sešlo kolem sedmdesáti tisíc lidí, odbory tuto sobotu přilákaly jednotky tisíc. „Já to nijak neinterpretuji. Je tady takový počet lidí, že je větší, než je počet členů mnoha českých politických stran. Nejsem zklamaný z účasti, mnoho lidí je v práci, my jsme na to byli upozornění dopředu, že spousta lidí zůstává, musí být v zaměstnání, protože jsou nepřetržité režimy. Normálně chodí na naše demonstrace, ale situace je, taková jaká je, nikdo nechce přijít o peníze, mají jich málo, museli by si brát volno, takže je to logické,“ říká Středula Respektu, jak si nepoměr v účasti vysvětluje.

Středula na demonstraci promluvil dvakrát, mluvili i další odboráři, zdravici na dálku pronesla zástupkyně odborů ze Slovenska. Pražská akce měla jako hlavní heslo „proti chudobě,“ odbory tím chtěly dát najevo, že se občanům žije špatně. Tohle téma je pro Středulu dlouhodobé, s tématem nízkých mezd před osmi lety vyrazil do terénu mezi občany a vymyslel heslo „konec levné práce“. Ve srozumitelné zkratce tak dokázal vystihnout jeden z velkých problémů Česka.

Slogan se tehdy zrodil při brainstormingu nejbližších kolegů u něj v kanceláři. Odborář jako první zvedl něco, co už dlouho leželo na zemi jako problém. Hlavně ale přišel s novým způsobem, jak o tomto tématu odbory s politiky a veřejností komunikovaly. Dříve, než odboráři začali s představiteli státu řešit požadavky na zvýšení mezd, svolali kdysi do Prahy velký manifestační mítink, kam pozvali 1200 hostů. Do té doby nic takového nedělali – buď s politiky rovnou jednali, nebo stávkovali.

Středula přišel s třetí cestou: nejdříve nějakou pokud možno zábavnější formou dostat své téma přes média k veřejnosti, vzbudit tak u politiků zájem, a zároveň na ně začít vyvíjet tlak. Manifestační mítink se zahraničními mluvčími historicky fungoval výborně, odehrával se v nablýskaných kulisách a místo nudných projevů nabídl úderná vystoupení a jednoduché prezentace s drtivými čísly, jak jsou na tom zaměstnanci bídně. Trvalo to několik let, v otázce levné práce Středula nakonec i díky svému přístupu dosáhl – byť ne sám – zlepšení. V Česku se postupně zvýšily platy většině státních zaměstnanců.

Teď je ale, jak říká Středula, situace zase tak bídná, že je nutné přistoupit k demonstracím na náměstích, přičemž prvky jisté šou nechyběly ani na té dnešní. Byla tu velkoplošná plazma jako na koncertech, vystoupení byla prokládána hlasitými hudebními předěly. Když řekli odboráři něco jiskřivějšího, lidé v davu to doprovázeli nejen tleskáním, ale i častým troubením. Středula vůči svým spoluřečníkům vystupoval jako galantní muž, pokaždé, když někdo od plic pronesl, co měl na srdci, za ním přišel, podal mu ruku, někdy poplácal i po zádech a rozhodně vždy poděkoval.

Tematicky se proslovy prolínaly, v jejich středu stál pracující člověk, který neví, co s ním v důsledku strmě rostoucí inflace, zdražování a nejistoty kvůli ruské válce na Ukrajině bude v dalších měsících. „Obáváme se, co přijde, zda zvládneme životní náklady na normální běžný život. Ceny potravin letí nahoru, máslo, které nedávno bylo za třicet korun, momentálně stojí osmdesát. Kolik bude stát na Vánoce olej? Tři generace rodin už zase budou muset žít v dvoupokojových bytech. Je to normální? To nechceme!“ zlobila se šéfka odborového svazu zdravotníků a sociální péče Dagmar Žitníková.

Předseda Národní rady osob se zdravotním postižením Václav Krása přítomným ilustroval zásadně se zhoršující životní situaci lidí na příkladu jedné z postižených, která mu nedávno napsala dopis. „Stará paní mi psala, že musí mít kyslíkový přístroj, nebude ho však moci mít, protože je na elektřinu a ona to nemůže zaplatit,“ popisoval Krása. „Chceme, aby staří takto trpěli?“

Josef Středula se ve svém hlavním projevu, který trval deset minut, opakovaně obracel na vládu. Apeloval na ni, ať se uvědomí, že „ti co demonstrují, říkají svůj názor, nebojí se ho říkat, Česko nerozdělují.“ „Česko rozdělujete vy, na to pro bohaté a pro chudé. V lednu letošního roku jsme řekli, vládo, použij zákon o cenách. Vládo, braň růstu inflace, máš na to nástroje. Od ledna letošního roku vláda v téhle věci bohužel udělala extrémně málo. Proč ještě nedávno říkala, že žádné ceny zastropovávat nebude? Proč, před volbami začala říkat, že je bude zastropovávat. Je to náhoda, nebo úmysl anebo neschopnost?“ ptal se demonstrantů Středula.

Šéf odborů dal vládě Petra Fialy za příklad vlády kolem nás, které regulují ceny a, jak tvrdí, starají se o lidi (podle tamního premiéra Eduarda Hegera ekonomicky se hroutící Slovensko, nebo Maďarsko ve finančních problémech nezmínil). „Jsme dnes tady, aby vláda konala hned a co nejlépe,“ vyslal vzkaz do Strakovy akademie Středula. Z rozhovorů Respektu s účastníky demonstrace vyplývá, že jsou s ním na jedné lodi. „Nechceme tuto vládu, všechno se zdražuje. Když chodíme do práce, chceme nějaký životní standard, a ne abychom živořili, situace se pro nás v posledním roce zhoršila,“ říká Majka z Olomouce, která pracuje ve výrobě elektrických generátorů.

Další jako Lukáš Bartoš z Mohelnice, jenž je zaměstnán ve společnosti Siemens Elektromotory se toho nejhoršího teprve bojí. „Moje situace se zatím nezhoršila, mám na energie fixaci do prosince, ale pak cena trojnásobně vzroste. Máme dvě děti, třetí je na cestě, manželka je těhotná na mateřské, takže to není veselá situace,“ říká Bartoš. Na otázku, co konkrétně by měla vláda udělat, dodává: „To je jednoduché, vláda by měla zařídit, aby energie nebyly tak drahé.“

Demonstrace je u konce, Josef Středula se usmívá, za neúspěch ji rozhodně nepovažuje. Z faktu, že Václavské náměstí nenaplnil, pro svoji prezidentskou kandidaturu vyvozovat nic nechce. „Rozhodně v ní budu pokračovat,“ říká muž, který se dnes v žebříčcích prezidentských preferencí umísťuje kolem pátého místa.