Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Zkumavka

Mravenčí invaze

Překvapení a zájem médií vyvolávají hlavně invaze velkých obratlovců do české přírody, třeba nutrie říční, mývala severního nebo psíka mývalovitého. Zapomíná se při tom na jiné a možná mnohem významnější nájezdníky – hmyz, konkrétně mravence. V Evropě se přitom v posledních deseti letech vesele množí hned dva nové nepůvodní druhy, které kamkoli vtrhnou, bez milosti zahájí boj proti místní hmyzí fauně a narušují původní ekosystém.

Patří totiž mezi chovatele mšic, jejichž sladkými výkaly se živí. Chovají a vysazují je na listy a pupeny stromů a rostlin, chrání je před jejich predátory a vytlačují i ostatní hmyz (s jejich příchodem v daném místě klesá počet jiných druhů mravenců a ostatních členovců o desítky procent). Nakonec tak znepříjemňují život i člověku. Jde o mravence druhu Lasius neglectus, který pochází z Turecka a mravence argentinského Linephitema humile původem z jižní Ameriky.

Není však třeba vést hned xenofóbní nebo hysterické řeči, naopak invaze jsou po biologické stránce svým způsobem jev fascinující. U obou zmíněných mravenčích druhů se totiž v novém prostředí naprosto mění strategie chování a rozmnožování. Zatímco v domovině proti sobě jednotlivá hnízda sveřepě bojují a konkurují si, na nově dobytém území vytvářejí obrovské superkolonie – dvě takové superkolonie mravence argentinského se podle studie Tatiany Giraud a Jese S.Pedersena z Univerzity v Lausanne publikované v časopisu PNAS rozkládají na ploše větší 6 000 kilometrů. Menší superkolonie okupuje španělské, druhá pak i portugalské, francouzské a zčásti i italské pobřeží a tvoří ji miliony hnízd a miliardy dělnic.

Mladé královny už totiž při rojení nevylétají ke svatebním letům, ale páří se a zůstávají uvnitř hnízda. Počet dělnic a královen tak roste exponenciální řadou – u mravence argentinského tvoří poměr královen a dělnic 8:1000. Nevznikají tedy nová samostatná hnízda, která si vzájemně konkurují, jak tomu bývá v jejich domovině, ale vytvářejí sesterská kolonie - jakoby se hnízdo rozmnožovalo pučením, šíří se „kobercově“. Příčina je z větší části genetická a v biologii se pro ni vžil název „efekt hrdla lahve“ nebo také „efekt zakladatele“ – dochází k němu při prudkém poklesu počtu jedinců v populaci, se kterým jde ruku v ruce pokles genetické diverzity, kdy se z genofondu populace vytrácejí některé alely a variabilita nové populace je mnohem chudší než populace mateřská, neboť většina alel „zůstala doma“.

Všichni mravenci jsou tedy potomky malé zavlečené rodinky, jsou si velmi blízce příbuzní a jejich chemické látky, které slouží k rozpoznávání cizosti a příslušnosti k hnízdu (epikutikulární uhlovodíky), jsou si podobné a nevyvolávají agresivní reakce (podle testů agresivity se ostatně přišlo právě na to, že argentinský mravenec byl do Evropy zavlečen hned dvakrát). Někdy dokonce dochází k tomu, že si dceřinné kolonie v krizi z domovského hnízda „půjčují“ dělnice nebo i královny.

Zatímco v případě mravence argentinského ale můžeme nejspíš zůstat klidní, s druhem Lasius neglectus to bude horší. Jihoamerický přistěhovalec totiž potřebuje k životu teploty vyšší než deset stupňů a v českých podmínkách by tak přežil nejspíš jen v místech, kde se využívá dálkové topení. Podobnou zkušenost už máme s šířením invazního mravence faraona (Monomorium pharaonis), který u nás byl prvně zaznamenán v roce 1902 v jedné pekárně v Nuslích v Praze a krátce na to v pražské Botanické zahradě. Masově se ale začal šířit českým územím až v 70. a 80. letech, kdy se mu zalíbilo třeba v městských sídlištích. Případná invaze mravence argentinského by tak byla aspoň zčásti omezená.

Problém je ovšem s tureckým otužilcem druhu Lasius neglectus, který je z tureckých hor zvyklý i na „drsné“ teploty. Podle studie předloni publikované v časopisu PloS One týmem vědců z univerzit v Kodani, Řezně, britském Keelu, Vídni, finském Oulu a dalších, se nachází už téměř po celé Evropě. Jeho výskyt už byl zaznamenán i v Německu, Polsku, Maďarsku a loni se objevil ve Velké Británii.

Vůbec poprvé byl přitom tento druh objeven teprve v roce 1990 v Budapešti. Do té doby unikal pozornosti vědců a odtud pochází i jeho latinské jméno, kdy neglectus v překladu značí „opomíjený“. Je tedy jenom otázkou času, kdy objeví také u nás. Kdo ví, třeba to bude už letos.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].