Do českého sněmu přicházím téměř vždy s nepříjemným pocitem. Rozhodně ale za to nemůžou politici. Už na vrátnici mě přivítá chladný recepční a stejně vřele to pokračuje o kus dál u stánku s novinami (nikdo mi neodpoví na pozdrav), na tiskovém oddělení (ta stejná paní zahalená do kouřového dýmu se mě už po milionté za sebou zeptá, odkud jsem a jak se jmenuji), v parlamentní restauraci (opět mi nabízejí okoralé chlebíčky a diví se, že si ještě poptávám biobagetu, když přece vím, že všech deset hned po ránu mizí).
V podstatě každý nový předseda Poslanecké sněmovny sliboval, že sněm otevře veřejnosti a novinářům. Pravda, ten současný vybudoval alespoň modernější tiskové centrum, ale to je tak asi vše. Jinak v parlamentu dělají vše, aby vám znepříjemnili práci. Před časem to začalo nevinně – nejdřív vykázali fotografy a kameramany z kuloárů (místo, kde si můžete promluvit s jakýmkoli politikem nebo ho vyfotografovat), pak píšícím novinářům znemožnili chodit do dříve otevřených částí sněmu a nedávno z kuloárů odstěhovali všechna křesla.
Nejde ale jen o novináře. Schválně si zkuste najít, o čem poslanci hlasovali a jak. Systém na internetové stránce je udělaný tak nepřehledně, že je potřeba vzít si tři dny dovolené, aby se v tom laik zorientoval.
Za to, jak Poslanecká sněmovna vypadá a funguje, může hlavně jeden úplně neviditelný muž. Věčně dobře naladěný kancléř Petr Kynštetr. Od začátku devadesátých let přežil všechny politické turbulence a každého šéfa. Nikdy nedal větší rozhovor, na webových stránkách parlamentu nelze najít ani jeho životopis.
Opravdu málo na muže, který řídí téměř čtyřsethlavý tým zaměstnanců sněmovny, jmenuje tajemníky komisí a výborů, má přístup na všechna jednání sněmovny a jejích orgánů, je odpovědný za hospodaření dolní komory, jeho jméno stojí na všech smlouvách o veřejných zakázkách…
Když chce člověk pochopit, proč je Poslanecká sněmovna tak nevstřícné a do sebe uzavřené prostředí, klíč k tomu drží právě kancléř Kynštetr. S řadou delegátů si za ty roky vytvořil vzájemně výhodný vztah. Uzavírá pro ně sněmovnu před médii i veřejností a je odpovědný za neprůhledné hospodaření. Své poslance kancléř věrně chrání: vytrvale odpaluje například žádosti o seznam poslaneckých asistentů, informace, který zákonodárce a jak často létá po práci za státní peníze domů letadlem a podobně. Politici ho logicky výměnou za tyhle službičky drží u moci.
Jestli zase nějaký příští předseda Poslanecké sněmovny bude chtít parlament otevřít veřejnosti, musí se nejdřív zbavit kancléře Kynštera. Jedinečná šance k tomu nastane příští rok. Řada poslaneckých matadorů už znovu nekandiduje a vsadím se, že většina nových ještě pár týdnů po svém zvolení nebude vědět, že nějaký Kynštetr vůbec existuje. Skvělá příležitost pro trochu odvážného šéfa parlamentářů prosadit si změnu. Yes, we can!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
