Mladý Evropan toho o dění v Gaze a na Západním břehu ví mnohem víc než jeho vrstevník z Izraele

Lucia Yar je členkou delegace pro vztahy EU a Palestiny v Evropském parlamentu a na Západní břeh se vydala jako vůbec první slovenská politička po útoku ze 7. října 2023.  „Mluvila jsem třeba s jednou mladou Palestinkou, která mi řekla, že se za svých třiadvacet let nikdy nebavila s Izraelcem. Věděla, že její izraelští vrstevníci už sloužili v armádě a někteří z nich i v Gaze. Vůbec si nedokázala představit, o čem by s nimi mohla mluvit,“ říká politička ze strany Progresivní Slovensko. Jak na její cestu reagovali lidé v Česku a na Slovensku? Jak by se Evropa měla k situaci na Blízkém východě postavit? 

Co vám z cesty utkvělo v paměti nejvíc?

Pocity mladých lidí. Setkala jsem se třeba s třiadvacetiletou dívkou, která mi vyprávěla, že v posledních letech doma nemají žádné obrazy, památky nebo třeba vlajku – nic, co by nějakým způsobem vyjadřovalo jejich palestinskou identitu. Přišli k nim totiž jednou izraelští vojáci a odvedli jejího bratra. Podobnou zkušenost tam má prý skoro každý mladý muž – buď je vyslýchán, odveden někam na jednu noc, nebo i na delší dobu zadržen. Když se procházím po ulicích Bruselu, vidím tam víc palestinských vlajek, než kolik jsem jich viděla za celou dobu svého pobytu na Západním břehu. Tam je totiž palestinská vlajka vnímána jako provokace. Mladí lidé tam žijí neustále pod nějakým dohledem. Ve městě, ve kterém se narodili, se musí pohybovat s kartičkou povolení k pobytu. Žijí a vyrůstají ve strachu a nic jiného neznají. Překvapily mě i pocity mladých na izraelské straně, kteří se s těmi palestinskými nikdy nebavili a cítí jen hněv. Je to generační trauma na obou stranách. Zůstává nevyřešené a ovlivňuje miliony a miliony lidí napříč generacemi.