Masová migrace bez ghett a islamismu? Belgický Mechelen ukazuje cestu

Ze žádné evropské země se v přepočtu na počet obyvatel nedalo do služeb vražedného Islámského státu (IS) tolik mladých lidí jako z Belgie. Tamních džihádistů bylo kolem 450 a z poloviny měli marocké kořeny. Ani jeden z nich ale nevyrůstal v Mechelenu, který má ten vůbec největší podíl marockých obyvatel v zemi – a ještě na počátku tisíciletí měl pověst mimořádně problematického města.

Podle průzkumu byl tehdy považován za nejšpinavější město Belgie, byla tu jedna z nejvyšších kriminalit v zemi, party mladých mužů neevropského původu v ulicích prodávaly drogy a kradly auta. Kvůli nezvládnuté imigraci z neevropských států skoro třetina voličů hlasovala pro krajní pravici. „Během krátké doby se Mechelen proměnil z monokulturního v přistěhovalecké, nebo spíše superpřistěhovalecké město. A místní politici nevěděli, co si s tím počít. Střední třída se stěhovala pryč, rostla chudoba a všeobecný pocit úpadku,“ vzpomínal na počátek tisíciletí Bart Somers, který byl v roce 2001 zvolen starostou a zůstal jím dodnes.

Že se žádný mladý muž z Mechelenu nepřidal k džihádu IS, není náhoda, ale zásluha jeho dlouholeté práce. Liberální politik se nenechal svázat žádným dogmatem a pragmaticky si pro svůj cíl vyzobal zdánlivě neslučitelné nápady od konzervativců, levice i liberálů. A svým úspěchem teď dává inspiraci demograficky se měnícím městům západní Evropy.

Kdo se rve na ulici, ten nesmí boxovat