Za vším hledej muže
V Česku řádí záhadná choroba, která napadá jen zástupkyně něžného pohlaví a vyhání je ze všech míst, odkud se řídí země. Po zmizení žen z krajských zastupitelstev postihne stejný osud i Poslaneckou sněmovnu. Už za dva a půl měsíce si tak Česká republika připíše těžce vydřené prvenství: ve zdejším sněmu usedne vůbec nejméně žen v celé Evropské unii. Epidemie je už tak vážná, že se do věci vložila vláda a chce ordinovat protilék.
Poslankyně Anna Čurdová (ČSSD) patří k delegátům, kteří v tomhle volebním období rozhodně nezaháleli. Za tři roky předložila pětadvacet zákonů, čímž několikrát překonala sněmovní průměr. V Poslanecké sněmovně patřila mezi časté řečníky a na rozdíl od řady svých kolegů byla pro novináře, a tím pádem i pro veřejnost, vždy dostupná. Když mluví o politice, z každého slova je cítit, že ji tohle povolání baví. „Je to skvělá práce,“ říká. „Potkávám řadu inspirativních lidí, které bych jinak nepotkala. A navíc mám možnost řešit problémy, kterých by si třeba nikdo jiný nevšiml.“ Na jejích zákonech zaměřených převážně na zlehčení života různě znevýhodněných a handicapovaných lidí je vidět, že té možnosti využila vrchovatě.
I když by poslankyně Čurdová ve své práci ráda pokračovala dál, narazila – podobně jako před ní řada jejích kolegyň – na nepřekonatelnou bariéru. Její mužští kolegové ji při sestavování poslanecké kandidátky odsunuli na nevolitelné místo. Kandidátku ve Středočeském kraji sestavovalo dvanáct předsedů okresních organizací a pro výběr nebyla stanovena žádná oficiální kritéria – každý okres pod jejich vedením navrhl několik jmen a o nich se pak tajně hlasovalo. Výsledek: Všech osm volitelných míst obsadili muži, řada z nich mnohem méně známí a mnohem méně zkušení než Anna Čurdová. Jak se takový výběr seběhl? To není snadné zjistit.
„Nechci detailně upřesňovat, podle čeho jsem se rozhodoval a pro koho hlasoval,“ říká šéf příbramské okresní buňky ČSSD Josef Řihák a další dotázaní reagují podobně. Středočeské ženy si zařazení první z nich – až na čtrnácté, a tedy nevolitelné místo – vysvětlují obavou mužů o ztrátu pozic. „Představujeme pro ně riziko, že by se nemuseli dostat na kandidátku,“ říká Anna Čurdová. „Bojí se naší konkurence.“
@page Section1 {size: 612.0pt 792.0pt; margin: 70.85pt 70.85pt 70.85pt 70.85pt; mso-header-margin: 35.4pt; mso-footer-margin: 35.4pt; mso-paper-source: 0; } P.MsoNormal { FONT-SIZE: 12pt; MARGIN: 0cm 0cm 0pt; FONT-FAMILY: „Times New Roman“; mso-style-parent: ""; mso-pagination: widow-orphan; mso-fareast-font-family: „Times New Roman“ } LI.MsoNormal { FONT-SIZE: 12pt; MARGIN: 0cm 0cm 0pt; FONT-FAMILY: „Times New Roman“; mso-style-parent: ""; mso-pagination: widow-orphan; mso-fareast-font-family: „Times New Roman“ } DIV.MsoNormal { FONT-SIZE: 12pt; MARGIN: 0cm 0cm 0pt; FONT-FAMILY: „Times New Roman“; mso-style-parent: ""; mso-pagination: widow-orphan; mso-fareast-font-family: „Times New Roman“ } DIV.Section1 { page: Section1 }
Bitva o umístění v Poslanecké sněmovně je podle sociologů tvrdý mocenský boj. Řada mužů si sice na veřejnosti osvojila rétoriku rovných šancí, ale vzhledem k tomu, že o místech na kandidátkách se rozhoduje tajně, nic je nenutí svá veřejně pronášená slova naplňovat. V tomhle kontextu je prý nutné chápat, proč se tu letos do Poslanecké sněmovny dostane tak málo žen. Kdyby tu totiž platily podobné kvóty zastoupení žen v politice, jako mají v řadě západních zemí, znamenalo by to dnes konec poslanecké kariéry až pro šedesát pět poslanců.
„Z pragmatického hlediska je to jasné – když bude více žen poslankyň, ubude mužů. Musejí se něčeho vzdát, vzdát se moci a to se jim samozřejmě nechce,“ říká známá britská socioložka a genderová expertka Annette Lawsonová.„Myslím, že to platí ještě více o české politice a obecně o politice postkomunistických zemí – politika je zde stále vnímána jako místo, kde se vydělávají peníze, jako zabezpečená práce ve stále poměrně nestabilních poměrech. A mužům se nechce těch míst vzdávat.“
Podrobnosti čtěte v Respektu 32/09
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].