Slalom s Hrabalem
Průvodce krajinami geniálního spisovatele nám připomíná, proč jsme na něj tak rychle zapomněli.
Pro běžného smrtelníka to byla vskutku přetěžká trať. Prakticky nezvládnutelná. Velký libeňský slalom začínal nahoře na Bulovce, odkud se přeborník pustil strmě dolů k potoku Rokytka. Cestou se musel trefit do branek v podobě restaurací a výčepů U Hofmanů, Na Vlachovce, Na Růžku, U Milerů, U Ferklů, U Hasmanů či U Doudů, cíl byl v automatu U Schoellerů, kam ovšem málokterý závodník dorazil. V každé brance si totiž musel dát jedno pivo, což byl při počtu zhruba šestnácti zatáček – zpestřených navíc sem tam něčím ostřejším – téměř nadlidský úkol.
Velký libeňský slalom nevytyčil nikdo jiný než nejslavnější obyvatel této kdysi dělnické části hlavního města, spisovatel Bohumil Hrabal (1914–1997). Co se našich předních autorů spjatých s dvacátým stoletím týče, můžeme jen matně tušit, kde přesně během svého života bydlel Milan Kundera, kde a jak studoval Jiří Kolář či která města procestoval Ivan Martin Jirous. Zato Hrabalův pohyb „lokalitami Čech a Moravy, které krátkodobě navštívil, kde nějaký čas pobýval, pracoval nebo v určité etapě svého života bydlel“, máme zmapován do posledního detailu. Včetně libeňského slalomu. Děje se tak díky průvodci Cesty s Bohumilem Hrabalem, který jeho dávnému příteli Tomáši Mazalovi v těchto dnech vydala Academia.
Celý článek si můžete přečíst ve speciálním dvojčísle Respektu, které vyjde v pondělí 19. 9. 2011.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
