Slalom s Hrabalem

Pro běžného smrtelníka to byla vskutku přetěžká trať. Prakticky nezvládnutelná. Velký libeňský slalom začínal nahoře na Bulovce, odkud se přeborník pustil strmě dolů k potoku Rokytka. Cestou se musel trefit do branek v podobě restaurací a výčepů U Hofmanů, Na Vlachovce, Na Růžku, U Milerů, U Ferklů, U Hasmanů či U Doudů, cíl byl v automatu U Schoellerů, kam ovšem málokterý závodník dorazil. V každé brance si totiž musel dát jedno pivo, což byl při počtu zhruba šestnácti zatáček – zpestřených navíc sem tam něčím ostřejším – téměř nadlidský úkol.

Velký libeňský slalom nevytyčil nikdo jiný než nejslavnější obyvatel této kdysi dělnické části hlavního města, spisovatel Bohumil Hrabal (1914–1997). Co se našich předních autorů spjatých s dvacátým stoletím týče, můžeme jen matně tušit, kde přesně během svého života bydlel Milan Kundera, kde a jak studoval Jiří Kolář či která města procestoval Ivan Martin Jirous. Zato Hrabalův pohyb „lokalitami Čech a Moravy, které krátkodobě navštívil, kde nějaký čas pobýval, pracoval nebo v určité etapě svého života bydlel“, máme zmapován do posledního detailu. Včetně libeňského slalomu. Děje se tak díky průvodci Cesty s Bohumilem Hrabalem, který jeho dávnému příteli Tomáši Mazalovi v těchto dnech vydala Academia.

Celý článek si můžete přečíst ve speciálním dvojčísle Respektu, které vyjde v pondělí 19. 9. 2011.