Rusko nás považuje za nepřítele, my jeho ne

Původně český velvyslanec při NATO Jiří Šedivý mířil do Prahy minulý týden na poklidnou konferenci k patnáctému výročí vstupu Česka do NATO. Běžnou konferenční rutinu však vystřídaly emoce kolem dění na Krymu. Ruský vpád na jeho území totiž není výzvou jen pro Ukrajince, ale také pro Západ. A jak říká Jiří Šedivý, spor o vztah k Rusku rozdělil i samotnou Alianci.

Jak rozumíte cílům Vladimira Putina? Zastaví se na Krymu, nebo bude pokračovat někam dál?
Myslím si, že přímá agrese, které jsme nyní svědky, skončí na Krymu. Zároveň ale bude pokračovat skrytá agrese jinými prostředky ve východních částech Ukrajiny s cílem je od ní odtrhnout nebo oslabit centrální vládu. A v zásadě způsobit změnu ústavního uspořádání Ukrajiny.

Co konkrétně máte na mysli?
Ze strany Ruska vidíme strukturovanou kampaň, která zahrnuje řadu kroků politických, hospodářských, vojenských a propagandistických a také kybernetické útoky. A myslím si, že východní Ukrajina teď bude předmětem udržování určité úrovně nestability, určité úrovně provokací s tím, že to povede k volání po nějaké decentralizaci a federalizaci. Domnívám se ale, že tím základním záměrem prezidenta Putina je zmocnit se Krymu jako strategicky důležité oblasti, skrze tento krok oslabit zemi a zároveň ji ztrestat za snahu vymanit se ze závislosti na Rusku.

Ve Financial Times se objevily expertní analýzy, jež uvádějí, že vpád ruské armády na Krym musel být týdny dopředu organizován a promýšlen?
Skutečně to vypadá, že je to velice dobře připravené. Co se týká vojenské části, tak tam vlastně u východních hranic Ukrajiny probíhalo dopředu jedno z bleskových cvičení, respektive prověrek připravenosti ruských ozbrojených sil. Což v posledních dvou nebo třech letech sledujeme na celém území Ruska. To před vpádem na Krym bylo poměrně rozsáhlé, jednalo se o sto padesát tisíc vojáků. Samozřejmě i zapojení jednotlivých druhů vojsk, propojení různých aktivit a jejich koordinace a sladění s podvratným působením na Krymu svědčí o tom, že se tato kampaň musela plánovat minimálně několik týdnů.

Odkud byla krymská domobrana? Co dnes Aliance ví o stavu a akceschopnosti ruské armády? Jak velkou pozornost věnovalo NATO v posledních letech analýze ruských hrozeb? Jaký pohled tedy dnes v NATO na Rusko převažuje? Kdyby před patnácti lety nenastala historická příležitost a o vstupu Česka do NATO se jednalo dnes, souhlasili by současní členové? Proč je Česko jedním z tzv. konzumentů bezpečnosti? Čtěte v rozhovoru v novém Respektu 12/2014, který vychází v pondělí 17. března (digitálně o den dříve)