Fata morgána se bouří

Když se kotva zachvívá, na lodi mají problém, a to se teď děje. Střední střída se nespokojeně ošívá v Česku stejně jako v okolním světě. Otázka zní, jestli se tahle kotva může utrhnout. A jestli ano, co se s lodí stane pak.

V bavlnce, ale znepokojení

Monika Stehlíková (47) poslední dobou zažívá něco, co z ostřejšího výrazu překládá jako „krajní naštvání“. Ne, že by tato učitelka češtiny a základů společenských věd na plzeňském gymnáziu nějak významně materiálně strádala. „Peněz by samozřejmě mohlo by vždycky víc, ale mám se dobře, víceméně se tady všichni máme jako prasata v žitě,“ říká matka sedmnáctiletého syna, byť po letech ve školství vydělává průměrný plat. „Jde o něco jiného.“ Paní Stehlíkovou její profese baví a naplňuje – a o to víc je znepokojena směrem, kterým se už nějaký čas ubírá. „Ministru školství, za nímž stojí prezident a premiér, se podařilo za krátkou dobu zničit věci, které vedly a mohly vést k nějakému zlepšení,“ vysvětluje. „Chápu to tak, že vlastně dva nejvyšší zdejší ústavní činitelé – tím, že díky nim tam ministr Dobeš stále je – kašlou na tak zásadní věc, jako je vzdělání.“

Emil Hakl (53) se sice s Monikou Stehlíkovou nikdy nepotkal, „nespokojenost a obavy“ ovšem tento známý a uznávaný spisovatel zažívá také. A i známý a respektovaný spisovatel říká, že si coby obyvatel bohaté české metropole „v podstatě žije v bavlnce“. Haklovi zase vadí, z jakých zdrojů se v Česku rekrutují elity, které rozhodují. „Hlavní roli ve státních i soukromých institucích hrají polokriminální živly zaslepené ješitností, zatímco normální lidé jsou vytěsňováni na okraj,“ říká Hakl. „Spokojen může být jen ten, kdo z toho má prospěch. Což já nejsem a nechci být, čili se mi nespokojenost a obavy zdají být namístě.“