Dál od zelených a mír v duši

Martin Bursík otáčí na prstě modrým smaltovaným prstýnkem, který tam dřív nebýval – pozůstatkem jeho prázdninové měsíční cesty do Indie. Zasnoubil se tam se svou partnerkou Kateřinou Jacques, když dobrovolničili v místní škole, spolu navštívili premiéra exilové vlády Tibetu a setkali se s lidmi kolem dalajlamy.

O tom chce teď Martin Bursík mluvit vlastně nejvíc – o blahodárném odstupu od civilizace a klidu, který do něj při duchovní cestě vstoupil a pomohl mu, jak říká, vidět věci jasněji. Svou řeč prokládá citáty Gándhího, třeba: „Vy sami buďte tou změnou, po které toužíte“, a mírně se u toho usmívá. „

Necítil jsem se u zelených dobře delší dobu a v Indii jsem se definitivně rozhodl, že musím pryč. A protože chci být v politice dál aktivní, vrátil jsem se s rozhodnutím, že založím novou stranu, abych se pokusil o změnu, po níž toužím. Jen jsem počítal, že to bude později. Předčasné volby přinesly nečekanou zápletku,“ vypráví ve své domácí pracovně v domě hned naproti sněmovně.

Abychom pochopili, co se u zelených vlastně stalo – kromě dlouhodobé osobní antipatie mezi Bursíkem a předsedou Ondřejem Liškou šlo o formulaci postoje ke komunistům. Ani jeden z obou mužů by s nimi spolupracovat nechtěl, ale zatímco Bursík to chtěl říct rychle a razantně už po krajských koalicích ČSSD a KSČM, zeleným se to po diskusích, odkladech a kompromisech podařilo v mírnější podobě prosadit až letos v červnu. To již však bylo na nějaké smiřování, vysvětlování a nápravu vztahů pozdě.

„V Praze se už vykládalo, že Martin chce pryč,“ potvrzuje Liška. „Dostal proto otázku, zda to může vyvrátit. On nic nevyvrátil, ani nepotvrdil, řekl, že se tu necítí dobře, a bouchl dveřmi.“ Tohle zrovna moc gándhíovsky nevypadá. „Ta nedůvěra se mě dotkla,“ vysvětluje Bursík. „Právě tenhle moment mě dovedl k přemýšlení, že možná bude čas jít definitivně.“