0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Vidlemi4. 5. 20105 minut

Super-eko-zakázka století

Vláda Jana Fischera rozhodla – na doporučení ministerstva financí – že tendr vypsaný na odstranění starých komunistických ekologických škod bude pokračovat. Ve hře je cena zakázky až sto patnáct miliard korun, možný bonus za nic pro vítěznou firmu ve výši desítek miliard korun, pravděpodobná korupce politiků a státních úředníků nebo obráceně – geniální projekt, který nás konečně zbaví svinstva (aspoň toho hmotného), které tu zbylo po vládě komunistů. Pravděpodobnější je samozřejmě ta první varianta, ale nutně to nevylučuje ani tu druhou. Připomeňme si, o co jde.

Nápad na vypsání soutěže pochází z hlavy vysokého úředníka ministerstva financí Tomáše Uvíry a je z roku 2007. Z doby, kdy pan Uvíra náměstkoval Miroslavu Kalouskovi. Zjednodušeně řečeno, v roce 1992 se tehdejší vláda Petra Pitharta zavázala, že uvolní peníze na odstranění ekologických škod, které tu zanechalo komunistické hospodaření. Tehdy byla škoda vyčíslena na sto šedesát miliard korun. Od té doby se za odstranění škod utratilo čtyřicet pět miliard. Při tomto tempu by skončilo čištění po komunistech někdy v roce 2080.

Reklama

Tomáš Uvíra se proto rozhodl, že proces urychlí. Z několika jeho návrhů zvítězil ten, že se odstranění všech zbývajících škod zadá jediné firmě a ta zhruba ve dvanáctiletém období práci dokončí. Vyhraje firma s nejnižší finanční nabídkou. Třeba osmdesát miliard. Ty peníze dostane od státu a bude na firmě, za kolik sanace pořídí. Jestli za nabídku čtyřicet miliard, vydělá spoustu peněz. Jestli za sto dvacet miliard, prodělá majlant. Vypadá to jako seriózní projekt. Do chvíle, než se v něm začneme vrtat.

Za prvé – je naprosto šokující, že stát vypisuje soutěž na zakázku, o jejíž hodnotě nemá ani přibližnou představu. Neexistuje žádná kalkulace postavená na seriózních číslech. Jediný výpočet provedla neziskovka Transparency International. Spočítala, kolik stát zaplatil za odstranění těch starých škod v určitém období. Zjistila, že čtyřikrát méně než byla původně (v roce 1992) odhadovaná cena. Pokud by se tento výpočet dal použít na celou zakázku, byla by její cena maximálně čtyřicet miliard. Stát přitom ale slibuje vítězi až sto patnáct miliard.

Za druhé. Vítězná firma se na dlouhé roky stane naprostým králem v byznysu zvaném likvidace ekologických škod. Bude si určovat ceny, zničí spoustu malých firem, zbytek z nich zneužije jako subdodavatele. Zjednodušeně řečeno, bude v takové pozici, že na zakázce nemůže nikdy prodělat. Proč sakra nekřičí antimonopolní úřad?

Za třetí. Firma může pár let hrabat na těch nejjednodušších ekologických „sanacích“ miliardy a ulívat je do daňových rájů. Až dojde na odstraňování škod, které jsou finančně náročné, vyhlásí bankrot. Kdo pak zaplatí zbytek ekologických sanací a z čeho?

O podobných temných spekulacích můžeme psát dost dlouho. Ale vraťme se k úředníkovi Uvírovi. Je nejen otcem myšlenky, ale také členem komise, která vybírala firmy do užšího kola. Tam se dostala dceřinná firma J&T Environmental Services. Mezi hlavní postavy J&T patří Dušan Palcr. Dlouholetý Uvírův přítel. Skutečný přítel, ne jen nějaký známý.

Respekt psal o této skutečnosti už před rokem. Nikdo odpovědný se tím nezabýval. Navíc – vláda Mirka Topolánka schválila projekt soutěže krátce poté, co její šéf ztrávil pár dnů dovolené na Sardínii s několika přáteli, mezi nimiž byl i Palcr. Další firma, která se dostala do užšího kola, je zase spojena s Jiřím Hodačem, náměstkem ministra dopravy Řebíčka v Topolánkově vládě.

Abychom nekřivdili politikům. Loni se ozvali poslanci a vyzvali vládu – zásluhou hlasů ČSSD – aby soutěž zrušila. Je to pěkné gesto, ale poslanci museli vědět, že to neprojde. Stačilo dobrozdání dvou právních kanceláří, že zrušení tendru by stálo stát žaloby účastněných firem a spoustu peněz na odškodném. Poslanci se už nenamáhali pátrat po tom, jak taková soutěž vůbec může vzniknout a co za ní stojí.

Soutěž se nerozhodne dříve, než koncem letošního roku. Pod taktovkou nového premiéra. Podle Uvíry je šance, jak soutěž zastavit a netratit. Budoucí vláda nevybere žádného vítěze. Konec, tečka? Ale vůbec ne. Už dnes právníci upozorňují, že zase budou následovat žaloby odmítnutých firem. Na což se budoucí vláda odvolá a vítěze vyhlásí. Nebo jsem příliš velký škarohlíd? Mohou třeba Jiří Paroubek nebo Karel Schwarzenberg či Petr Nečas ještě před volbami slíbit, že udělají vše pro zrušení soutěže a hlavně nechají policií a úřady prozkoumat, jak takový paskvil tendru může vůbec vzniknout? Všichni tři totiž tendr kritizují. Rádi bychom slyšeli jejich jasné vyjádření. Jde fakt o dost peněz.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].