Porcování moci

Kdo bude ministrem vnitra? A kdo ministrem financí? A kdo se vrhne na sto čtyřicet miliard korun, které bude rozdělovat Rada pro vývoj, výzkum a inovace během dalších tří let pod patronací ministerstva školství?

Myslím si, že po volbách, ve kterých projevili voliči svou suverenitu, si nezasloužíme, abychom byli politickou scénou nadále taháni za nos. Nezasloužíme si, aby nám politici nutili svůj pohled na věc. Samozřejmě. Petr Nečas, Miroslav Kalousek i šéf Věcí veřejných Radek John sdělují médiím: „Hledáme průsečíky našich programů. Hledáme dohodu na koalici proti dluhům, proti korupci, za reformy.“

Ale upřímně řečeno, skutečnou dohodu – pokud ji vůbec najdou – podepíší, až budou spolu nějakou dobu vládnout, až se navzájem otestují. Je prostě vyloučeno, aby tři strany s poměrně rozdílným pohledem na svět se v předvolebních rozhovorech nějak dohodli na řešení tak zásadních a trvalých problémů této země jako je zadlužování a korupce.

Co tedy dnes politici ve skutečnosti řeší je rozdělení ministerských křesel. Což není samozřejmě nic sprostého. Někdo nám vládnout musí, každý ministerský post by měl mít svou tvář a ta tvář by měla mít vizi, jak rezort zlepšit. Jak zlepšit podmínky učitelů, ve zdravotnictví, policie nebo soudců. A právě to se bohužel v koaličních jednáních neřeší. Přesněji řečeno, vyjednavači možné koalice vůbec nepočítají s tím, že by něco takového řešili a že by se o řešení nějak podělili s veřejností. Slyšíme od nich povrchní fráze, ale neslyšíme věcnou debatu.

Neslyšíme analýzy toho, proč tak špatně funguje protikorupční policie, proč se školství motá v kruhu, proč každou minutu, co koalice rozděluje ministerská křesla, stoupá zadlužení této země o padesát milionů korun. Neslyšíme ani debatu o korupčním způsobu zadávání veřejných zakázek. Ani o tom, jak se strany možné koalice postaví k důchodové reformě.

Volby dopadly z pohledu mnoha voličů skvěle, zejména kvůli té suverenitě, kterou projevili. Strany jakoby ale nevzaly voliče vážně. Dvěma velmi rozdílným stranám v Británii trvalo pár dnů, než se dohodly na vládě. Tři tuzemské strany, které měly téměř totožnou předvolební rétoriku, se zadrhávají na starém českém problému – porcování moci. A my politickým lídrům visíme na rtech a čekáme až si moc rozdělí. Moc, nikoli věcné řešení problémů, což slibovali před volbami.