Z článku pana Formánka jsem pochopila, že pohádky vytváří iluze a reálný svět je něco docela jiného. A to je podle autora špatné. Dovolte názor. Napsat, že pohádky tvoří iluze, je stejné jako říct, že náboženství je opium lidstva. Materialistické a velmi racionální stanovisko.
Pohádky jsou podobenství. Není to záznam reality. Mají dvojí význam. Symbolický o boji dobra a zla každého člověka v sobě a praktický o boji dobrého člověka se zlem ve světě. Obojí je důležité předat dětské mysli v jednoduché formě. Neříkám líbivé, ale pravdivé (včetně smrti) a srozumitelné. Po staletí v pohádkách nakonec dobro vítězí a je odměněno, protože je třeba, aby i v životě vítězilo. Lidé se nerodí dobří ani zlí. Učí se to. Pokud se odmala budou učit, že dobro prohraje, co si z toho odnesou do života? Dobro zpravidla nebývá odměněno materiálně, ale že s poctivostí nejdál dojdeš a na každého jednou dojde, platí, co jsou lidé lidmi.
To všechno je v klasických pohádkách obsaženo. Proto je můžeme číst po generace znova a znova. Chcete dětem brát naději? Jak vy říkáte – iluzi? Kde pak vezmou sílu, aby se zlu postavily, až budou dospělé? Budou prostě žít s vědomím, že dobro prohrává, a to je realita, se kterou se nedá nic dělat. Nechci hodnotit představení o jáchymovském pekle, neviděla jsem je, ale myslím, že podobně jako ve starých pohádkách by dobro mělo zvítězit, nebo tomu pak neříkejte pohádka.
Lucie Svobodová
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
