Jak nevést svět

Můžete říct ano, a my to velmi oceníme. Nebo můžete říct ne, a my si to zapamatujeme.“ Takhle mluvil prezident Donald Trump při svém projevu v Davosu, kde Evropě předestřel její možnosti ohledně Grónska. Když jsem se zeptal jednoho z vysokých evropských představitelů, jestli cítí úlevu, že Trump ustoupil od hrozby vojenské akce, odpověděl, že ano. „Ale viděli jsme teď vzorec, podle kterého s námi jedná,“ řekl. „Chová se k nám pohrdavě. A i když se tahle krize vyřeší, budeme si to pamatovat.“

Trump jako vůdce se chová nejvíc ze všeho transakčně. Začíná otázkou: „Kdo má navrch?“ Pokud je odpověď „já“, tlačí tak silně a veřejně, jak jen může, a nejenom aby vyhrál, ale aby dominoval – a získal tak nejlepší možnou cenu. Diplomacie je pro něj uměním vyvíjet tlak.

Trump rád využívá obrovskou sílu Ameriky – budovanou po generace – téměř pro zábavu. Uvalil cla na Švýcarsko a poté je ještě navýšil do závratných výšek, protože švýcarský prezident, jak řekl, „ho naštval“. S potěšením vyprávěl, jak rychle za ním Švýcaři přišli žádat o úlevu. Nešlo ani tak o strategii jako o mocenskou hru.

V loňském roce generální tajemník NATO Mark Rutte žertovně přirovnal Trumpa k „tatínkovi“, který rovná školní rvačku, a od té doby Trump tuto větu s evidentním potěšením opakuje, mimo jiné i v Davosu. Zdá se, že si užívá i neupřímné lichotky, protože ukazují, že je tak mocný, že lidé musí obdiv k němu předstírat.