Mapa krajiny, o níž nikdo neměl tušení

Když se člověk začte do jeho prózy PS, novely inspirované bílými místy v životě a neznámými okolnostmi smrti romantického básníka Sándora Petőfiho, narazí po pár stránkách na tyto určující věty: „Petőfi strávil v Lučenci celkově deset dní, na přelomu jara a léta 1845, a já jsem tam strávil takřka celý svůj dosavadní život, i když jsem teď v Bratislavě, ale to se zase změní a vrátím se zpět na periferii. Periferii? Spíš pomyslný střed, kolem něhož obíhají všechny příběhy.“ 

Právě zkušenost periferie a její vztah k centrům je pro pohled a světonázor Jakuba Juháse zcela určující. Vnímá tuto dynamiku nejen coby rodák z malého města u maďarských hranic, cítí ji také jako člověk ze středoevropského regionu ve vztahu k západní Evropě. A promítá se nejen do jeho knih, ale především do katalogu jeho hudebního vydavatelství mappa, které dnes patří v kontextu avantgardní scény k mimořádně respektovaným značkám.

Založil ho před necelými deseti lety a během nich se mu podařilo vydobýt si úctyhodnou pozornost hudebních fajnšmekrů z celého světa, stejně jako určujících médií typu The Quietus, Wire nebo Pitchfork. V edičním plánu mappy se potkává minimalistická ambientní elektronika, terénní nahrávky až deníkového charakteru a hudba, která různými způsoby vyrůstá z lidové kultury střední Evropy.

Stopy maďarského a slovenského folkloru se vyskytují v tvorbě skladatelky Adely Mede, mizející rusínské písně z pomezí slovenských a ukrajinských hranic zaznamenává Lucia Nimcová, zatímco Michaela Antalová a Adrian Myhr se pokoušejí najít společnou řeč mezi slovenskými a norskými lidovkami. Historie tu ožívá prostřednictvím inovací – a v době, kdy se současná vládní garnitura na Slovensku snaží vzývat představu ryzí a izolované slovenské lidové kultury, katalog mappy naopak názorně ukazuje, že skutečná lidová kultura je přímo postavená na pronikání a mísení mezinárodních vlivů.