S Fialou do Kyjeva, s Ficem do Moskvy

Kolik ponížení unese jeden národ? Otázka, která se nabízí po cestě slovenského premiéra Roberta Fica do Moskvy, kde se účastnil vojenské přehlídky armády, jež na Ukrajině zabíjí nevinné lidi. Na politické scéně se zjevují a zase mizí různí aktéři, většina, i když byla neúspěšná, skončí jako krátká kapitolka v dějinách a na jejich chyby se zapomene. Jiní si vyslouží větší prostor. Fico se rovnou zapsal do historie Evropy, když se jako jeden z mála evropských premiérů poklonil Vladimiru Putinovi. Jaký kontrast k Česku.

Ve stejném týdnu, kdy se konala Ficova cesta ponížení za fašisty do Kremlu, navštívil na dva dny Prahu ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Na nejvyšší úrovni jej přijal prezident Petr Pavel, premiér Petr Fiala a představitelé obou komor parlamentu. Za celých pětatřicet let naší svobodné existence nenastal moment, kdy kompletní vedení země stálo tak jednoznačně a v tak zásadní otázce na správné straně. A nejen řečnicky, napadené zemi i pomáháme.

Ve chvíli, kdy Robert Fico oslavoval sovětskou armádu a připomínal, co zažívaly slovenské obce po útoku nacistů, aniž by zmínil, že totéž dnes zažívají ukrajinská města a vesnice vinou Ruska, mluvili čeští politici o zločinech Moskvy a nutnosti podpořit Kyjev. Jsme vděční i ruským vojákům, kteří tu za války padli, ale nejsme vděční politikům z téže země, kteří nám a dalším státům opakovaně brali a berou svobodu, životy a zemi.

Pokud bude někdo psát paralelní životopisy Petra Fialy a Roberta Fica, možná začne dvěma cestami. Jedna bude ve vlaku se zatemněnými okny, s několika cestujícími, kteří si na závěr cesty berou neprůstřelné vesty a helmy. Jsou napjatí, často mlčí, protože jedou do Kyjeva, hlavního města, které v té době měsíc čelí mohutnému ruskému útoku. Je tu i Petr Fiala, jenž s dalšími dvěma státníky přijíždí, aby jako vůbec první zahraniční politici osobně podpořili bránící se zemi.