Psát dobře žánrovou literaturu není o nic snazší než psát tu „vysokou“. Namísto volného pohybu je nutné vyrovnat se s žánrovými konvencemi a hledat vlastní cestu územím, jímž prošly stovky předchůdců. Petra Klabouchová nabízí v románu Ignis fatuus původní český literární horor, jaký tu už dlouho nebyl.
Šumava, vylidněný vojenský prostor Dobrá Voda, normalizační bezčasí, podzim před Dušičkami. Do těchto kulis je situován příběh výpravy, která má ozřejmit paranormální jevy, jež se vyskytují v hraničním území podél říčky Křemelná. Expedice má krycí název Ignis fatuus – neposedný oheň. Vojenské i estébácké vědecké materialisty totiž znepokojují příběhy o zabijáckých bludičkách, ohnivých koulích či mlze s očima, které nepřežívají jen v rámci babských povídaček, ale zjevně se čas od času odehrávají v prostoru, který je pro strážce hranice tak citlivý. Vyšlou sem tedy pár vědců z různých oborů a s různou motivací expedici podniknout.
Klabouchová výtečně líčí rázovitost šumavského počasí i krajiny a umí vytvořit zajímavé postavy. Dynamiku zajišťuje střídání vypravěče stojícího mimo děj s líčením ženské postavy, která je součástí expedice. Vše pak obkládá citacemi z výzkumných materiálů Psychoenergetické laboratoře. Hororové dění, kdy expedice nabere zcela jiné směřování, se spustí hned po první pětině knihy. Moc brzo, to se přece nedá udržet až do konce, zaváhá čtenář. Jenže Klabouchová zápletku, která při převyprávění může vyznívat jako jeden ze slabších příběhů seriálu Akta X, umí řádně zahustit.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
