Nebyl to dav ovládaný smutkem... Tam, kde bylo volněji, se debatovalo a žertovalo stejně jako v davu, který jde na fotbalové utkání. V tomto davu se také kradlo a sahalo pod sukně, pila se vodka rovnou z lahví, střežených v kapse. Byl to dav stmelený vůlí nenechat si ujít podívanou, ať už to je pohřeb nebo poprava,“ popisuje v knize Mráz přichází z Kremlu někdejší československý reformní komunista Zdeněk Mlynář svoje zážitky ze Stalinova pohřbu, jehož se v roce 1953 účastnil jako třiadvacetiletý student práv na Lomonosovově univerzitě v Moskvě.
Stalin zemřel před sedmdesáti lety, 5. března 1953. Z pozice moskevského tajemníka strany a jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků pohřeb tehdy sledoval i následující sovětský vůdce Nikita Chruščov. Stalina si vážil, ale také se ho bál a nenáviděl ho – mstivý a nevyzpytatelný diktátor se nepříliš vzdělanému a inteligentnímu aparátčíkovi mnohokrát posmíval, ponižoval ho a zesměšňoval. Chruščov, který se ve třicátých letech sám podílel na stalinských zločinech, si zároveň uvědomoval, kolik chyb Leninův následovník udělal a o kolik životů zemi svými čistkami připravil. Jakmile vystřídal Stalina v pozici vůdce, nechal popravit všemocného šéfa bezpečnostního aparátu Lavrentije Beriju a začal plánovat svržení Stalinova kultu. Obával se, že pokud to neudělá on, ujme se toho někdo jiný a označí jej za Stalinova spoluviníka.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
