Nejsilnější od začátku letopočtu

Středomoří si spojujeme s bezstarostnou letní dovolenou, z geologického hlediska je to však velmi neklidná oblast na hranici několika desek zemské kůry, které se vůči sobě pohybují. Znovu nám to minulý týden připomnělo zemětřesení v jižním Turecku a severozápadní Sýrii, které seismologové označují za zřejmě nejsilnější v této oblasti za posledních dva tisíce let.

Desky zemské kůry cestují po povrchu Země téměř od počátku světa; navzájem se od sebe vzdalují (uvolněný prostor vyplňuje magma z hlubin Země), zasouvají se jedna pod druhou a taví se v hloubce, nebo se vůči sobě horizontálně posouvají. Tento neustálý pohyb formuje tvary a polohu kontinentů a je i jednou z příčin zemětřesení.

Africká deska poprvé narazila na svou severní sousedku, desku eurasijskou, v druhohorách, před 145 miliony let. Z moře mezi oběma kontinenty se pod tlakem vyvalily sedimenty a začaly vytvářet Alpy a další pohoří. Vrásnění pokračuje dodnes, stejně jako posun africké desky směrem na sever. Kvůli tomu – a dalším souvisejícím pohybům – se například Apeninský poloostrov posouvá k severovýchodu a celá „holínka“ současné Itálie se roztahuje do stran, jako by se ji někdo snažil nazout na příliš širokou nohu. Výsledkem bylo mimo jiné v roce 2009 zemětřesení poblíž města L’Aquila ve střední Itálii, kdy zahynulo přes 300 lidí.