0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Hlavní chod4. 2. 20235 minut

Husí kůže se šodó

Co nám naskakuje při vzpomínce na školní stravování

Martin Franc
Prý dokud to nesníme, nesmíme domů. (Školní jídelna v pražských Bohnicích, 1979) • Autor: ČTK /

Každé volby jsou pro mě spojené s výpravou do problematiky školního stravování – na našem sídlišti totiž probíhají v budově základní školy a já tak mám cestou k hlasovací urně možnost prostudovat vyvěšené jídelní lístky a zavzpomínat tak i na svá školní léta. Zážitky ze školních jídelen jsou do mysli pamětníků hluboce vryty – vzbuzují jak husí kůži, tak nostalgii. Jsou také neodmyslitelnou součástí diskusí o podobě stravování před rokem 1989.

Jako houby po dešti

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

 Kořeny fenoménu školního stravování v českých zemích sahají hluboko do 19. století, k jeho skutečnému rozvoji však došlo až po druhé světové válce. Zpočátku se jednalo spíše o nárazové akce v regionech přímo zasažených válkou, například na Ostravsku, sponzorované mezinárodními organizacemi jako UNRRA nebo UNICEF.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc