Protože medvěd

Má slovenská prezidentka Zuzana Čaputová právo odmítnout nominaci na člena kabinetu, jako se to stalo minulý týden u kandidáta na post ministra životního prostředí Rudolfa Huliaka? V morální rovině určitě ano: bývalý člen Kotlebovy fašistické Lidové strany Huliak proslul nenávistnými výroky na adresu homosexuálů, popíráním klimatických změn, proruskými postoji a nenávistí vůči ochraně přírody projevující se třeba slovy o tom, že medvědi jsou biologická zbraň sloužící ke zničení slovenského venkova.

Kromě morálních jsou tu i právní argumenty. Posláním ministra životního prostředí je ochrana ovzduší, klimatu nebo volně žijících živočichů a je evidentní, že Huliak, podle něhož se mezinárodní elity snaží připravit Slováky o vlastnictví aut tím, že si vymyslely klimatickou změnu, který chce zrušit národní parky a ochráncům přírody vyhrožuje oběšením, vhodným kandidátem není. Hezky to ilustruje vtip, v němž se Huliak ublíženě ptá prezidentky, proč nemůže být ministrem, a lapidární odpověď zní „protože medvěd“. Ponechme nicméně konečný verdikt na slovenském Ústavním soudu, k němuž spor může dospět.

Odhlédneme-li ale od těch nejextrémnějších Huliakových výroků, nezní nám to vlastně celé povědomě? Starosta Huliak napojený přes svého bratra na dřevařský byznys, Huliak nadšený myslivec brojící proti zonaci v národních parcích, Huliak bojovník proti „nikým nevoleným“ nevládním organizacím – není to v něčem portrét mnoha politiků z ANO, ODS nebo třeba Starostů? Vzpomeňme na výrok někdejšího šéfa chemičky a pak ministra životního prostředí za ANO Richarda Brabce, že přehnaný aktivismus je stejně nebezpečný jako klimatická změna, nebo na způsob, jakým se Alexandr Vondra strefuje do cyklistiky a klimatu.