Robert Fremr byl zvolen ústavním soudcem a vzhledem k jeho profesní kariéře po roce 1989 je to dobré řešení. Fremr má zkušenosti z nejvyššího i vrchního soudu, jako člen mezinárodního tribunálu soudil válečné zločiny ve Rwandě, potom v roli člena a místopředsedy Mezinárodního trestního soudu v tom pokračoval v jiných zemích, třeba v Afghánistánu. Jeho zkušenosti mohou nejvyšší ústavní instanci prospět.
Fremrovu schválení Senátem však předcházela emotivní debata, jestli všechny zásluhy nemaže jeho rozsudek z roku 1988, kdy poslal do vězení s vysokými tresty tři mladíky v případu manipulovaném StB. Fremr tvrdí, že o zásazích StB do vyšetřování nevěděl. Senát ho schválil těsnou většinou hlasů, odpůrci zvolení mu vytýkají, že o své soudcovské roli v 35 let staré kauze tají některé okolnosti. Z vyřčení dvou nepravd ho i po schválení do funkce obvinil například předseda Senátu Miloš Vystrčil. To jen podtrhlo otázku, co tyto nemizející pochybnosti udělají s Fremrovou prestiží a jak – pokud vůbec nějak – zasáhnou prestiž Ústavního soudu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
