Cesta do Bruselu a zase zpátky

I když kariéra americké ekonomky Fiony Scott Morton ve vrcholných patrech Evropské unie skončila dřív, než začala, jedna věc se jí bezpochyby povedla. Přitáhla pozornost k funkci, o níž běžní občané nejspíše netuší, že vůbec existuje. Šestapadesátiletá profesorka ekonomie působící na prestižní Yaleově univerzitě měla od září nastoupit na pozici hlavní ekonomky Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž. Místo jí nabídla eurokomisařka Margrethe Vestager, do jejíhož ranku unijní antimonopolní dohled spadá. Výběr to byl v řadě ohledů přelomový – Morton by byla první ženou na této pozici, ale také první osobou amerického původu. 

První skutečnost už dnes málokdo zpochybňuje, a zejména ne u expertky s tak zářným renomé. Druhý fakt ovšem nebyl přijat s povděkem v Evropském parlamentu, některými členy Evropské komise i některými členskými státy, zejména Francií. Prezident Emmanuel Macron prohlásil, že jmenování Američanky by podrylo evropskou „strategickou autonomii“ (koncept omezování závislosti na vnějších aktérech) a že Čína nebo USA by cizince do svých struktur nikdy nepustily. „Vlády najímají cizí státní příslušníky jen zřídka. A ve Spojených státech je to přímo nemyslitelné,“ doplnil Macronovu opatrnost britský týdeník The Economist. Zároveň ale dodal, že pokud by špičková americká odbornice ve vrcholné instituci EU zasedla, vypadala by Unie sebevědomě – jako „místo, kde jsou vítáni ti nejchytřejší a nejlepší, bez ohledu na to, jaký mají pas“. Kolegyni naopak v otevřeném dopise podpořilo bezmála čtyřicet evropských ekonomů.