Indie jako morální autorita

Zatímco Bidenova administrativa nadšeně vítá indického premiéra Naréndru Módího ve Washingtonu, část expertů varuje, že by Spojené státy neměly podléhat iracionálnímu nadšení nad vztahy obou zemí. Moje kolegyně Barkha Dutt píše, že Indie se nikdy nestane americkým spojencem, bez ohledu na to, jak široká bude náruč Washingtonu. Indie je zcela soustředěná na své vlastní národní zájmy a bude se jich úzce držet. Často citovaným příkladem je odmítnutí Indie odsoudit ruskou invazi na Ukrajinu.

Podobní skeptici mají pravdu, když upozorňují, že Indie dlouho odolávala vábení stát se plnohodnotným spojencem USA, jakousi asijskou Velkou Británií. A bude v tom pokračovat, jako každá země má svých vlastních starostí více než dost. Indie se ale také mění. V minulosti kladla jenom malý důraz na zahraniční politiku a místo toho směřovala svou energii k řešení složitých problémů vlastní společnosti složené z tisíců komunit a kast, hovořící desítkami jazyků a vyznačující se značnou regionální rozmanitostí.

Teď ale konečně upoutal pozornost Indie nástup Číny. Srážky v Himálaji, kde v roce 2020 sváděli indičtí a čínští vojáci tvrdé boje o spornou pohraniční oblast, byly pro indickou elitu a do jisté míry pro celou zemi budíčkem. Nálady veřejnosti se prudce změnily a dnes pohlíží velká část Indů na Čínu nepřátelsky. Peking zároveň udělal jen málo pro to, aby problém řešil. Posílil naopak vojenskou infrastrukturu podél hranic, což mu teď dává možnost povolat do oblasti posily, kdykoli to bude považovat za potřebné. Indie po zmíněných srážkách omezila nebo zakázala přítomnost mnoha čínských společností či technologií na svém trhu, včetně Huaweie a TikToku. Hrozba ze strany Číny bude v nadcházejících desetiletích Indii motivovat k posílení vazeb s USA.

Indie bude ale přesto muset spolu s tím, jak se stává skutečnou velmocí, přijmout širší vizi vlastních zájmů ve světě. Definovat svůj postoj k mezinárodnímu systému a ujasnit si, jak by ho měly ovlivnit vlastní představy a ideály. V průběhu toho se může například rozhodnout, že si cení mezinárodního systému založeného na pravidlech. Možná pochopí, že jako největší demokracie světa může disponovat obrovskou měkkou sílou v případě, že začne zaujímat zahraničněpolitické postoje, jež jsou v souladu s jejími vlastními ideály, i když je nebude schopna vždy uplatnit. Podobná selektivnost je ostatně typická pro většinu demokratických zemí, včetně USA.